Suché Martini (Martini Dry cocktail)

Poučení, jak ještě dále vysoušet již tak dost suché vermuty

Varování:
    Je s podivem, kolik je možno nakupit keců okolo tak bezvýznamné záležitosti, jakou je recept na nějaké "sušení huby". Pokud se ti bude následující text zdát příliš suchý, a to ve skutečnosti není nic proti doopravdy "suchému" Martini, přeskoč jej a běž přímo na recept.

Úvod:
     Většina mých kamarádů, účastníků zájezdů DPS, ŠUSSu a KoloBěžky, s potěšením vychutnává sklenku suchého vermutu s olivou, s přesvědčením, že konzumují literárně proslulý nápoj "Martini Dry". Omyl je způsoben nápisem na lahvi suchého vermutu firmy Martini (Martini Dry).  Míšený nápoj (koktejl) Martini Dry, se ale ve skutečnosti připravuje "vysoušením" již jmenovaného suchého vermutu ginem.

Historie:
     První zmínka o tomto koktejlu se objevuje již v publikaci profesora Jerry Thomase z roku 1862, avšak ne v provedení, ve kterém ho známe dnes. Proto za jeho autora považujeme až italského barmana Di Arma Di Taggia z Knickerbocker Hotelu v New Yorku, kde jej začal míchat někdy okolo roku 1910. Tento nápoj se tam stal, mimo jiné, nejoblíbenějším koktejlem slavného multimilionáře Johna D. Rockefellera (populárního "DžejÁra"). Říká se, že tento multimilionář dával za nápoj 25 centů spropitného.
Poznámka:
     Di Taggia poprvé umíchal nápoj, jako vzpomínku na návštěvu svého blízkého přítele, pana Jaroslava C. (přezdívaného "Jára" nebo "Vídeňák").

Technologie:
     Poměr míchání vermutu a ginu v tomto nápoji je proměnlivý. Jedná se totiž o nejznámější, tedy nejobyčejnější koktejl na světě, a tak je nutno jeho rutinní přípravu obestřít jistým tajemstvím a tvrdit, že pouze ta naše varianta je ta nejlepší. Různé předpisy se většinou shodují většinou pouze na olivě, a i ta bývá někdy nahrazena (třeba kouskem citronové kůry) nebo zcela vypuštěna.

    Obecně je známo, že největší znalec přípravy Martini Dry byl James Bond (Nr 007), jeho varianta koktejlu je uvedena v úvodní Bondovské knize "Dr. No", na straně 267. Pro zajímavost, recept vůbec neobsahuje Martini, ani gin, pouze vodku a jiné nepodstatné náhražky, nemíchané, pouze protřepané a zdobené citronem. To jenom svědčí o tom, že Bond byl ve skutečnosti pouhopouhým vodkou odkojeným zaměstnancem KGB, což nás dnes nepřekvapuje, ale je to už zase úplně jiná historie.

    Při čtení předpisu, nebo při samotné přípravě koktejlu se nenech vystrašit poměrem vermutu a ginu (zde 1 : 8), ve skutečnosti tento koktail plně legalizuje konzumaci čistého ginu, která se ve vyšších společenských kruzích netoleruje. Poměr vermutu k ginu osciluje někde mezi 1 : 10 (velmi suché) a 2 : 7 (ještě suché). Vyšší poměry pak jsou již zavlhlé, případně až vyloženě mokré.

Na zdraví:
    Přeji ti, aby sis "vyšlapali" svou optimální variantu nápoje a pochutnávej si dál právě jen na tom svém Martini Dry. Třeba se jím může stát i dále uvedený Martini Dry koktejl.

Martini Dry (koktejl)

Suroviny na jednu porci:
   0,5 cl Martini Dry
   4,0 cl Seagrams Extra Dry Ginu
   1       oliva

Postup:
    Předchlaď (namraž) si sklo, pak do míchací sklenice vlož kostky ledu a na ně nalij tekuté suroviny. Důkladně promíchej (míchací lžičkou) a sceď přes sítko (strainer) do předem prochlazené sklenice. Ozdob olivou. Podávej jako aperitiv před jídlem, a pak vždy, když máš příležitost a chuť. O tomto koktejlu se říká, že první je nezbytný, druhý nebezpečný a třetí nikdy  nestačí.

Poznámka:
   Jistě jsi postřehl, že koktejl nepřipravuješ v populárním šejkru, ale v míchací sklenici. Je to proto, abys nápoj zbytečně neředil, ale jen prochladil (je to krátký nápoj, "Short Drink"). Proto je dobré (nezbytné) brát suroviny vychlazené z lednice, tedy ne vyhřáté na pokojovou teplotu.

Komentář:
     Ve snobském světě koktejlů se málokdy toleruje záměna surovin, protože jen ty nejdražší se považují za vhodné. My lakomci si ale stejně dobře pošmákneme na Martini Dry připraveném z Dynybyl Ginu a z Barbera Dry (nebo i Garone) a srazíme tím cenu za nápoj na méně než polovinu.
    Ovšem i lakomec dává do koktejlu vždy jen olivu vypeckovanou, také odmítá všechny její nadívané varianty (zvláště ty s ančovičkou). Zkus příležitostně přidat olivu naloženou (od výrobce) v olivovém oleji, je to trochu jiná chuť než u olivy ze slaného nálevu. Kdo má, může olivu dozdobit "napichovátkem". Kdo nemá olivu sežene někde aspoň kousek citronové kůry.

Prohlášení:
    tato stránka není sponzorována firmou Dynybyl, natož pak výrobcem alkoholizovaných vín Barbero, nebo Garone 

Na konec:
    Nakonec ještě dva jiné recepty na tuto klasiku mezi klasikami a jeden z nejoblíbenějších a nejpopulárnějších koktejlů vůbec. Jedná se o EXTRA suché varianty. Ovšem již jen samotné pomyšlení na vylívání takzvaných "zbytků" Martini lakomcovi startuje infarkt. Omluvou pro tento zavrženíhodný postup může být jen skutečnost, že recepty jsou uvedeny na firemních stránkách výrobce Beefeater Ginu, který nechce a nebude propagovat firmy vyrábějící vermuty. Na závěr připomenu ještě pikantní informaci o zakladateli fy Beefeater panu Masojídkovi. Je o něm notoricky známo, že se za svobodna jmenoval právě Dynybyl.

Martini Dry (EXTRA suché I.) 

    Koktejlovou sklenku (na nízké stopce se širokým hrdlem) nech důkladně namrazit. Poté do ní nalij 0,5cl suchého Martini a "pohoupej" ve sklenici tak, aby se Martiny uchytilo na stěnách namražené sklnice. Zbytek Martini vylij (pro lakomce, rozuměj: vypij). Dolij opatrně 2cl Beefeater Ginu, přidej olivu.

Martini Dry (EXTRA suché II.) 

    Smíchej 3 díly vermutu Barbero Dry a kostky ledu v šejkru. Slij vermut zpět přes sítko (proboha, snad ne zpět do lahve s vermutem?, to já ho tedy raději sliju do sebe), smíchej ochucené kostky ledu a 3 díly Beefeater Ginu. Míchej 15 vteřin a okamžitě rozlévej do vychlazených sklenic ozdobených citronem.