Vodka

     je destilát, který obsahuje vysoké procento alkoholu, její kvalita je dána výrobcem, obsahem alkoholu, případně použitými ingrediencemi. Vodka se může vyrábět ze široké škály surovin.Většina vodek se vyrábí z obilovin, ale narazit můžeš i na druhy vyráběné z brambor a dokonce i z ovoce. V současné době je vodka celosvětově nejznámější a velmi oblíbený destilát. Čistá vodka obsahuje většinou 40% alkoholu. Vyráběny jsou i vodky s vyšším obsahem (například Stalinovy slzy obsahují okolo 60%), ale i nižším, obsah alkoholu velmi oblíbených ochucených vodek se pohybuje okolo 20%. 

     Na první pohled nemá vodka žádné mimořádné vlastnosti, které by jí předem zajišťovaly širokou popularitu. Je bezbarvá, nemá výrazné aroma i chuťově je rovněž neutrální. Výborně se proto hodí jako základ nejrůznějších míchaných nápojů. Oblíbená je i vodka s příchutí ovoce. Jednotliví výrobci se předhánějí v nabídce aromatizovaných variant od broskve přes melouny a lesní plody až třeba po fíky. Tvrdé jádro příznivců vodky v Rusku a Polsku však nedá dopustit na chuť čirého nápoje, jehož konzumace je tu stejnou součástí historické tradice jako pití whisky a anglosaských zemích.

     O původu tohoto jemného alkoholického nápoje existuje několik teorií. Jisté je, že jeho počátek musíš hledat na východě (severovýchodě) Evropy. Odtud si vodka později našla cestu do celého světa.

Historie vodky
     Přesná historie výroby vodky není známa. Jasné je jen to, že pochází ze severovýchodní Evropy. Poláci tvrdí, že je to jejich vynález a jejich tradiční nápoj a Rusové říkají totéž.

     První zmínka o destilování alkoholu pochází ze 13.století a ve svém prvopočátku se vodka využívala jako léčebný prostředek. V 15. století se proces výroby zdokonalil ochucováním pomocí medu a jiných látek. Kvalita vodky stoupla i v závislosti na pokusech výrobců s různými kombinacemi bylin a surovin, ze kterých nápoj destilovali. Nakonec se ukázalo, že mezi vodkami z brambor a obilovin jasně vyniká vodka žitná, a to především díky své lahodné chuti a vůni.

Současnost vodky
     V současné době je vodka prakticky celosvětově nejznámější a velmi oblíbený destilát. V Rusku se vodka průmyslově vyrábí především ve velkých městech a hlavně v Moskvě. Výrobou se zabývá několik společností, například IDV, kteří vlastní značku Smirnoff. Další centrum výroby vodky nalezneš ve Švédsku, kde je nejznámější společnost Absolut Drinks. Polsko má také svou velmi známou značku jménem Zubrowka, je to čistá 40% vodka, která se lehce aromatizuje extraktem z trávy jménem Tonkovice vonná. Mezi největší producenty vodky patří také Ukrajina a Finsko, vodku má ve svém sortimentu prakticky každý velký výrobce destilátů ve světě. V Čechách jsou to například společnosti: KB - Vodka 42 , Božkov - Vodka Božkov, Rudolf Jelínek - Plum vodka, Bohemia Sekt - Pražská vodka.

Země původu vodky
     Rusové jsou skálopevně přesvědčeni, že vodka vznikla v jejich zemi (ostatne co ne?) a že to bylo právě před pěti sty lety. Vodku považují za typicky ruský nápoj, jedno z ruských přísloví tvrdí, že "vodka dělá ze všech lidí Rusy". Podle některých historiků bylo předpokladem výroby vodky v Rusku zavedení trojpolního hospodářství, které zvýšilo produktivitu zemědělství a umožnilo vyšší přebytky obilí. Až do poslední třetiny devatenáctého století se jako suroviny k pálení vodky používalo v Rusku výhradně obilí, většinou žito.

     Poláci mají na původ vodky vlastní názor a domnívají se, že její kolébku je nutno hledat u nich, podle některých náznaků dokonce již ve čtrnáctém století. Jejich wódka (vyslovuj "vudka") je možná ve světě o něco méně známá, kvalitou a tradicí ovšem nijak nezaostává za ruskými (či exilovými ruskými) značkami. Prvním impulzem k pálení vlastního nápoje z obilí byl podle badatelů import francouzské vinné pálenky (aqua vitae) ve čtrnáctém století. Obyvatelé východní Evropy se tímto příkladem inspirovali, ovšem méně běžné víno nahradili domácí surovinou. Mnohem později se vedle obilí používaly k výrobě vodky i brambory, případně směs obojího.

Krátce z dějin ruské vodky
     Už v roce 1474 ruský car Ioann III založil první monopol na výrobu a prodej chlebového vína – tak se tehdy nazývala vodka. V roce 1533 car Ivan Hrozný otevírá v Moskvě první „carský výčep“.

     Koncem šestnáctého století byla produkce ruské vodky již tak vysoká, že umožňovala rozsáhlý export do Skandinávie, aniž by se musel domácí trh nějak omezovat. Vysoké zisky výrobců a kupců vedly brzy k zakládání státních krčem, z jejichž provozu měla státní pokladna vydatné zdroje příjmů. V roce 1681 vyhlásil panovník dokonce státní monopol na veškerou výrobu vodky.

      Do historie vodky patří i ty méně slavné události, jako například zákaz prodeje destilátu s obsahem alkoholu nad 20 procent v Rusku. Důvodem tohoto zákazu byly problémy s vysokým počtem alkoholiků a častá opilost lidí na různých pozicích a dokonce i ve vládě. Tento problém v Rusku bohužel přetrval dlouhá léta. Gorbačov se pokusil dostat opilost a obchod s vodkou pod svou kontrolu pomocí zvýšení ceny alkoholu. Bohužel to mělo pouze jeden jediný výsledek a to domácí výrobu a prodej levné a nekvalitní vodky na černém trhu.

     Car Petr I (Veliký) za účelem získání prostředků na vedení „severní války“ zavedl první zdanění vodky a získal tak značné prostředky. Následně zavedl svobodné lihovarnictví se spotřební daní (systémem zdaněných licencí). Pití vodky se tehdy také stalo na carském dvoře také jedním z užívaných trestů. Provinilec musel před shromážděnou dvorskou společností vypít najednou velkou nádobu vodky (asi jeden litr). V některých případech skončilo takové představení i smrtí postiženého.

     XVIII. století je právem považováno za „zlaté období“ v dějinách ruské vodky. Carevna Kateřina Veliká postavila výrobu vodky na dvojí základ. Na jedné straně nechala zřídit nové státní palírny určené především pro městské obyvatelstvo, na druhé straně udělovala venkovské šlechtě podle polského příkladu privilegium pálit vodku pro vlastní potřebu. Velkostatkáři tak byli přímo zainteresováni na vlastnostech nápoje, který také sami konzumovali, a kvalita produkce výrazně vzrostla. Tehdy se také objevily aromatizované druhy vodky vyráběné vkládáním plodů ovoce, jalovcových bobulí nebo máty do alkoholu. Po několika dnech vstřebal nápoj aroma a získal novou kvalitu. Vodka se postupně stala součástí rodinných i veřejných oslav a tuto roli si mnohde podržela dodnes. Na Rusi také pili vodku „na ruský způsob“ po kalíšcích s obsahem 150 gramů - a naráz (na ex). Deset kalíšků se rovnalo stopě. V XVIII. století byla stopa nahrazena štofem (1,23 litru). Od půlštofu vznikl současný klasický půllitr.

     Pokud se voda a líh smíchají, jejich celkový objem se zmenšuje působením stlačení směsi (kontrakcí) jak to bylo zaznamenáno již velikým ruským učencem D. I. Mendělejevem. Byl to on kdo vypočítal ideální koncentraci směsi: obilný líh zředěný do váhy přesně do 40o. Při takovém vzájemném vztahu lihu a vody je nápoj nejvíce sourodý. 40o - takovou se stala vodka už více než před sto lety, kdy vynikající ruský chemik Dmitrij Ivanovič Mendělejev našel ideální proporci vody a lihu v tomto nápoji. Tomuto tématu věnoval i svoji doktorantskou práci.

     Jak vidíš, dějiny vodky jsou neoddělitelně spojeny s dějinami Ruska. Ne náhodně bylo na konci roku 2006 otevřeno v Moskvě Muzeum ruské vodky. Jak řekl primátor (bývalý) Moskvy Lužkov „Ruská vodka – to je nejenom znamenitý alkoholický nápoj. Ale i část velikých ruských dějin, kterou je nutné studovat“. V dnešní době existuje již více takových unikátních muzeí, první však vzniklo v Petrohradě. V tomto muzeu vodky naleznete nespočet velice zajímavých exponátů (například březová, koprovou, pistáciovou nebo dokonce křenovou vodku). Dozvíš se zde i něco více z historie výroby, pití a také i likvidace tohoto nápoje.

Proč je pouze vodka původem z Ruska považována za skutečnou vodku?
     Stručně řečeno, vodka je vlastně silný alkoholický nápoj, získávaný procesem zpracování aktivním uhlím roztoku vody a lihu (obsah lihu od 40 do 60%) s následnou filtrací. Vodka se rozlišuje na základě použitých surovin při výrobě, technologie destilace a fermentace. Ideální vodka nemá mít barvu, chuť a vůni. V průběhu 500 let technologie výroby vodky nestála na místě. Měnila se a zdokonalovala. Ale podstata vodky a její odlišnost od ostatních silných lihovin (džin, whisky, šnaps) zůstává beze změny. Odlišnost je podstatná a důležitá.

  1.  Vodka se vyrábí ne z ječmene ale ze žita a pšenice. V průběhu posledních 100 let, zejména v průběhu třicátých let 20.století mnohem větší roli v používaných surovinách začala sehrávat pšenice. V některých obdobích válek a bídy se vyráběla vodka i z brambor.Obilniny, zejména zrna žita mají však před použitím brambor ohromné přednosti – o tom se svého času zmínil i F.Engels. Ruská žitná vodka nevyvolává poopilecké stavy a agresivní nálady tak jak je to známo po užívání vodky bramborové a zejména řepné (mimořádně škodlivá je domácí výroba lihovin z „čistého“ řepného cukru).
  2. Druhou velmi důležitou surovinou pro výrobu vodky je voda, přesněji – měkká voda s hodnotou nejméně 4. Před smícháním s lihem je voda mnohokrát čištěna odstáním, pískovou filtrací, nasycením čistým kyslíkem. Nikdy však nesmí být převařena nebo destilována, tak jak to většinou dělají při výrobě různých pseudovodek v zahraničí (USA, Finsko, Itálie, Německo aj.). V tom je důležitá a tradiční převaha ruské vodky, kterou se podařilo udržet do dnešních dnů. Tato vodka vládne zvláštní měkkostí náležející živé vodě s vlastní duší a nehledíce na nepřítomnost jakékoliv vůně nebo příchutě není nechutná jako destilovaná voda. Přitom stupeň očištění ruské syrové vody je takový, že si uchovává křišťálovou průzračnost a převyšuje v parametrech prosvícení veškerou destilovanou vodu, která je zbavena přirozené jiskry a křišťálové hry odlesků ztracených nebo pobledlých v důsledku destilace.

     Zde v těchto dvou zvláštnostech technologie je důležitý tradiční rozdíl a převaha ruské vodky.

Dvorní dodavatel Smirnoff
     V devatenáctém století začala také kariéra vodky ze závodu rodiny Smirnoffových. Po desetiletích nevalného obchodního obratu se Petr Smirnoff dočkal na ruském obchodním veletrhu roku 1886 konečně úspěchu. U jeho stánku mohli návštěvníci vidět číšníky převlečené za medvědy a dokonce i skutečného živého medvěda. To přilákalo samotného cara Alexandra III. Ochutnal rodinný produkt a okamžitě učinil Smirnoffa svým dvorním dodavatelem vodky. Podnik se začal rozrůstat a brzy měl již 1500 zaměstnanců a roční produkci 3,5 milionu beden vodky. Z daně za vodku Smirnoff mohl ruský stát na přelomu století vydržovat polovinu své armády.

     Značka Smirnoff pronikla do Švédska a Španělska a později i do USA. Konec bohatství a slávy rodinné firmy učinila říjnová revoluce roku 1917. Bolševici vyhlásili zákaz výroby a konzumace nápojů s vyšším obsahem alkoholu, závod Smirnoff byl uzavřen a rodina odešla do exilu. Vodka se v Rusku samozřejmě pálila i nadále, většinou pokoutně a v nevalné kvalitě. Teprve ve třicátých letech byla prohibice opět uvolněna a během druhé světové války dostávali sovětští vojáci dokonce pravidelné příděly vodky. Frontovou normou před útokem na nepřátelské pozice bylo 100 gramů vodky.

Výroba vodky
     Vodka se tradičně dělá z obilí a brambor. V Evropě se vodka vyrábí nejenom z obilí, ale také z cukrové řepy, vinných hroznů a nebo dalšího ovoce. V Polsku můžete ochutnat vodku vyráběnou především z brambor nebo žita, ve Finsku z ječmene, ve Švédsku vodku vyrobenou z pšenice.      Kvalita vodky je závislá na pečlivém postupu při výrobě. Výchozí surovina pro výrobu vodky se musí co nejvíce rozdrtit a poté nechat podlehnout procesu
 kvašení. Tímto postupem vznikne kapalina, které se říká zápara. Tato kapalina se ohřeje a přechází do analyzátoru. V analyzátoru vzniká horká vodní pára, která nese alkoholové páry do dalšího válce, kterému se říká rektifikátor. V jeho jednotlivých částech rektifikátoru se od sebe odděluje kvalitní (čistý) alkohol od takzvaného předkapu a dokapu. Při tomto postupu zpracování vodky se využívá rozdílu bodů varu vody a alkoholu. 
Celý postup se musí několikrát opakovat, aby vodka byla kvalitní, měla charakteristickou chuť a vůni.

     Vodka se může vyrábět několika způsoby, ale vždy musí projít procesem filtrování. Vodka je během destilování filtrována přes různá média jako je dřevěné uhlí, mléko a podobně. Filtrování zbavuje vodku takzvaného "ocasu", který se procesem filtrování proměňuje na specifickou příchuť vodky. K dosažení dokonalé chuti a vůně je nutné proces destilace a filtrování donekonečna opakovat. To má za následek, že finální produkt je chuťově skvělý, ale obsahuje tak vysoké množství ethylalkoholu, že se musí ředit vodou. Je to obvykle až 85%. Ředěním se srazí obsah alkoholu na 40 - 60 %. 

      Po destilaci přijde nejdůležitější fáze, čištění. Získaný alkohol se nechá pomalu prokapávat přes silnou vrstvu aktivního uhlí. Tím se dokonale pročistí od aromatických příměsí a zbytkových látek vzniklých při kvašení. Výsledný produkt obsahuje pouze 30 miligramů aromatických látek na jeden litr. V koňaku jich najdeme devadesátinásobné množství. Čistota vodky je současně zárukou, že se druhý den probudíme s jasnou hlavou, bez nepříjemné kocoviny. Bolesti hlavy a nevolnost mají totiž obvykle původ v obsažených příměsích, nikoli v alkoholu samotném. Ke snížení obsahu alkoholu v konečné fázi výroby používá většina výrobců vodu z vlastních studní.

Test kvality
     Chcete-li zjistit kvalitu vodky, kterou máte před sebou, naplňte jí asi třetinu větší vinné sklenky. Potom dolijte obyčejnou vodou z vodovodu a pohyby sklenice ji mírně promíchejte. Špatně pálená vodka je cítit zatuchle po uhlí nebo odlakovači na nehty a hodí se nanejvýš do míchaných nápojů. Kvalitní vodka se má naopak pít pokud možno čistá.

Základní dělení vodky

  1. západní              - aromatické, květnaté vodky
  2. východoevropské - vodky mají těžší charakter, podbarvený obilným aroma
  3. severoevropské   - čisté vodky s velmi jemnou, neutrální chutí

Světový trh vodky v poválečném období
     Po válce se konzumace vodky v sovětském Rusku opět rychle zvyšovala a brzy se stal alkoholismus velkou společenskou hrozbou. Stát se k řešení problému stavěl liknavě, neboť daně z alkoholu znamenaly významnou položku ve státní pokladně. Prvním výraznějším pokusem o omezení spotřeby alkoholu byla opatření Michaila Gorbačova. Po rozpadu Sovětského svazu zůstává nadměrné pití vodky jedním z velkých problémů nástupnických států.

Rusko
     K nejznámějším ruským značkám patří čtyřicetiprocentní Stoličnaja a Moskovskaja. Rusky znějící názvy ovšem nemusí vždy znamenat ruský původ vodky. Některé patří emigrantským firmám, které zapustily kořeny v západní Evropě nebo Americe, jiné mají pouze lákat rusky znějícími názvy.

     K těm prvním patří zmíněný koncern Smirnoff, který se ostatně v nedávné době částečně vrátil do Ruska. V moskevském závodě (dokonce v původních smirnoffovských palírnách) tu v rámci nového "joint venture" produkuje značku Smirnoff Black.

     Stejně jako rodina Smirnoffových, která se přes Francii dostala až do Ameriky, musel po Říjnové revoluci opustit svůj petrohradský závod výrobce vodky značky Gorbačov. Shoda jmen s pozdějším představitelem Sovětského svazu je pouze náhodná. V roce 1921 již zahájil novou výrobu vodky v německém Berlíně a dnes je značka Gorbatschow nejčastěji konzumovaným druhem vodky v Německu.

     Podobný původ mají i dlaší méně populární značky jako dříve petrohradský, nyní německý Schilkin (Zaren-Wodka, Serschin Wodka) nebo Aslanov z Rostova na Donu (dnes firma Bruggeman v belgickém Gentu). Někdy ovšem stačí k získání popularity pouze vhodně znějící ruský název, například Boris Jelzin, Rasputin nebo Rachmaninov.

Russian Standard Vodka
     Vodka Russian Standard je vyráběna na základě výsledků práce slavného ruského vědce D. I. Mendělejeva z roku 1894. Tento otec periodické tabulky chemických prvků předsedal také carské vládní radě zodpovědné za normu a recepturu pro výrobu kvalitní ruské vodky. Norma, známá pod názvem Ruskij Standart, nařizovala používání kvalitní pšenice, nejjemnější ledovcové vody, vícenásobnou destilaci a filtraci přes dřevěné uhlí, aby byly odstraněny nečistoty. Stanovovala také 40 % jako ideální objem alkoholu. Vodka Russian Standard byla poprvé uvedena na trh v roce 1998 ruským magnátem Roustamem Tarikem a díky své neobyčejné kvalitě se zanedlouho stala ve své vlasti základním měřítkem pro všechny ruské vodky. V roce 2006 uvedl tento úspěšný podnikatel do provozu nejmodernější destilerii na světě v ruském Petrohradu. Součástí destilerie je i plnicí linka s kapacitou 22 500 lahví za hodinu.

Polsko
     V Polsku se odhaduje počet značek vodky na celou tisícovku. Nejvíce se tu prodává tradiční Wyborowa vyráběná z obilí a s obsahem alkoholu až 50%, populární je ovšem i Zubrowka (Bison Vodka).

Severské země
     Výroba vodky má svou tradici také ve Skandinávii. K předním značkám tu patří především vodka Absolut s obsahem alkoholu do 50 procent, Finlandia nebo Koskenkorva, rovněž s řadou aromatizovaných variant.

     Finlandia Vodka je finská vodka vyráběná z šesti-řadého ječmene. Ze všech druhů alkoholu, který je vyráběn ve Finsku, je Finlandia nejvíce známá a rozšířená mezi cizinci. Značka Finlandia se objevila v roce 1970 ve Skandinávii a v roce 1971 ve Spojených státech. V Rusku je Finlandia nejvíce importovaná značka vodky a také například v Polsku patří mezi nejvíce dovážené značky. Je to šestá nejvíce produkovaná vodka na světě. Vrábí se ve městě Rajamäki, ve Finsku. V roce 1970 se zde zrodila Finlandia Vodka, produkt, který má representovat čistotu a přírodu Finska.

Finlandia Vodka se rodí díky třem atributům.

  1. Přírodní pramenitá voda Tato voda se získává ze 180m hluboké studny. Díky 10.000let starému ledovci, který slouží jako přírodní filtr je voda dokonale čistá a nemusí se nijak upravovat. Zásah do této čistoty by vodě mohl jen uškodit.
  2. Šesti řadý ječmen. Dozrává za přírodního úkazu, který se nazývá Midnight Sun - půlnoční slunce. Je to přírodní jev kdy 63 dní slunce nezapadá! Během těchto polárních dní ječmen dozrává a získává maximální množství škrobů a minimální množství olejů. Škrob je důležitý pro přeměnu v cukry, které se následně mění v alkohol. Oleje způsobují pachutě ve vodkce a její "štiplavost" při konzumaci.
  3. Destilace nazývaná State Of The Art, jedná se o patentovanou kontinuální destilaci. Sedm různě až 25m vysokých destilačních kolon dodává vodce Finlandia tu její jemnost a kvalitu.

     Značka Koskenkorva se vyrábí na stejném místě a ve stejné destilační koloně. Ovšem probíhá pouze dvoufázová destilace, tedy jen v minimální části destilačního zařízení. Proto její kvalita není tak vysoká jako u Finlandia Vodky. Po destilaci State Of The Art není třeba filtrace přes dřevěné uhlí. Některé jiné produkty vyžadují filtraci přes dřevěné uhlí, které "čistí" tento destilát od pachutí a nežádoucích vůní z destilačního zařízení. Jiné filtrace, jako je například přes platinu, zlato, mramor nebo stříbro či snad diamant jsou jen marketingovým trikem značek. Tyto produkty nemají žádný vliv na kvalitu, chuť a čistotou produktu.

     Během let byla vytvořena i Finlandia "21", která se právem nazývá první ultra premium vodka světa. Jedná se o limitovanou edici, bylo vytvořeno pouze několik tisíc litrů.

     Finlandia produkuje kromě čisté vodky také vodky ochucené s příchutěmi  Od roku 1994 se vyrábí Finlandia Vodka s příchutí Brusinek. Následovala v roce 1999 Limetka. V roce 2005 se zrodila Finlandia Mango Fusion. Následovaná produktem pro americký trh - WildBerry. V roce 2007 se zrodil produkt, který získal celosvětovou sláva a double gold medal San Francisco World Spritit Competition 2007 - Finlandia Grapefruti Fusion. V roce 2009 svět pozná i nové dvě příchutě: Finlandia Tangerine Fusion Finlandia Black Curant Fusion.

Britská vodka vytřela světu oči
     Ve světové soutěži překvapivě triumfovala britská vodka. Rusové, Skandinávci i Poláci šíleli. Titul "Nejlepší vodka světa" odborná porota na mezinárodní soutěži v San Francisku 2010 při zkoušce naslepo udělila britské značce Chase Vodka z Herefordu. Britská čirá pálenka přitom vyhrála v soutěži 115 věhlasných značek. Co by však tradiční výrobce mělo pálit víc je, že Chase vodka měla teprve dva roky a byla tudíž na trhu absolutním benjamínkem.
William Chase začal svou vodku vyrábět v roce 2008, už dnes je ale podle odborné poroty kvalitnější a chutnější než ruské, skandinávské či polské značky, které zná svět desítky či stovky let. Brambory si přitom Chase pěstuje sám na farmě Rosemaund v Herefordu. A právě kvalitní anglické brambory jsou prý důvodem, proč je vodka Chase tak výjimečná. Hlízy dodávají nápoji přirozenou a velmi příjemnou sladkost. William Chase tvrdí, že na výrobu 0,7 litru vodky za 32,95 libry (asi tisíc korun) potřebuje šestnáct kilogramů brambor. Chase vysvětluje úspěch své vodky takto: „Důvodem, proč jiní producenti přestali používat k výrobě vodky brambory, je, že jich potřebujete obrovské množství. Sice z pole s pšenicí získáte rozhodně o dost víc vodky, ale brambory dávají konečnému produktu příjemnou sladkost a konzistenci kvalitního vína".

     Základem úspěchu vodky Chase jsou prý domácí brambory ze kterých se vyrábí.

Americký trh
     V USA se vodka dostala do širšího povědomí během třicátých a čtyřicátých let a výrazný vzestup zaznamenala brzy po druhé světové válce. Trvalejší prosazení na americkém trhu ovšem vyžadovalo nákladnou reklamní kampaň spojenou s tradiční značkou. Obojí se podařilo firmě Heublein z Connecticutu. Nejprve získala práva na legendární značku Smirnoff. Počáteční nedostatek kapitálu na reklamu vyřešil majitel firmy John G. Martin originálním způsobem. Připravil nový koktejl "Moscow Mule" (Moskevský paličák) smíchaný z vodky Smirnoff, citronové šťávy a zázvorové limonády a obcházel s ním bary v Los Angeles. V každém podniku přemluvil barmana, aby se nechal vyfotografovat při míchání nového nápoje. Všude vyhlašoval nový nápoj za současnou světovou módu a brzy našel silné partnery pro další reklamní kampaň.
Moskevský mezek
6 cl vodka Smirnoff Red No 21
3 cl limetková šťáva čerstvá
12-18 cl zázvorové pivo
Sklenku naplň ledem (drceným nebo kostkami), všechny suroviny smíchej a opatrně promíchejte. Ozdob segmentem limetky.

     Vedle režiséra Woody Allena a herečky "Zsa Zsa" Gaborové se o popularitu vodky zasloužil především filmový hrdina James Bond. Již od roku 1962 si objednává koktejl vodkatini (martini s vodkou) výhradně protřepaný (nemíchat!).

Vodka v kuchyní
     Vodka je samozřejmě nápoj, který se především popíjí při různých příležitostech. Vzhledem k vysokému obsahu alkoholu se čistá vodka dost často používá při přípravě různých míchaných nápojů. Vodka se často míchá s ovocnými džusy, kdy ovocný džus potlačí ostrou chuť tvrdého alkoholu a naopak znásobí účinky alkoholu na organismus. Dále se vodka míchá s energetickými nápoji v poměru 1:1. Tato kombinace sice není z lékařského hlediska doporučená, ale účinky toho mixu jsou efektní.

     Při přípravě potravin můžeš vodku použít prakticky stejně jako jakýkoliv jiný alkohol. Na podlévání, na flambování, marinování a podobně. Pro vaření však není vhodné používat vodky ochucené a při práci s destilátem v kuchyni musíš dbát na bezpečnost. Především pokud vaříš na plameni nebo flambuješ. Při flambování dbej nato, aby nad místem kde flambuješ nebylo nic, co by mohlo chytnout. Plameny mohou dosáhnout i metrové výšky. Flambování trvá jen několik chvil a alkohol rychle vyhoří. Pokud nemáš s flambováním zkušenosti a chceš předejít možné havárii, připrav si namočenou utěrku, kterou v případě havárie hořící pokrm přehoď a uhas. Pro vaření s vodkou je dobré použít kvalitní čistou vodku bez pachuti. Během vaření by se měla většina alkoholu odpařit nebo vyhořet a výsledný pokrm získá vůni a lehkou chuť vodky. K vaření nebudeš potřebovat velké množství nápoje. Mnohdy stačí jen lžíce nebo půlka. V případě podlévání vodku ředíme vodou.

Co se nejlépe hodí k vodce?
     Podávejte vodku zejména s vepřovou slaninou, šunkou, telecím, tlačenkou, slanou rybou nebo kaviárem, lososem a veškerou kvalitní rybou, kysaným zelím a nakládanými jablky a rajčaty, smaženým baklažánem, solenými a nakládanými houbami, ruskou červenou řepou a vařenými brambory. Zvláštní význam zasluhuje solená okurka jako příloha k vodce. Podle slov významného ruského spisovatele A.P.Čechova vědci dvě stě let hloubali nad nejlepší přílohou k vodce, ale nic lepšího než solenou okurku nevymysleli.

     Jedna ze základních funkcí vodky – je doprovodná, umožňující procítit a uchopit veškeré jemnosti kulinářství. Druhá, stejně významná - je oddělující, umožňující po změně jídla smýt tuk a odstranit předchozí chuť jídla z úst, osvěžuje a snižuje pocit naplněnosti žaludku. A třetí funkce vodky – fyziologická, pomáhá trávení.

     Doba skladování vodky je 12 měsíců. Před upotřebením musí být vodka ochlazena na 8 - 10oC. Pít je třeba malými doušky ze skleněných skleniček na vodku s objemem ne více než 50gramů. Po jídle je vhodné vypít šálek silného čaje s mátou nebo citronem, nebo kávu s citronem. Někteří experti soudí, že v dnešních životních podmínkách znečištěného ovzduší měst pomáhá ruská vodka při mírném užívání (do 30-50 gramů denně) jako prevence možné otravy chemickými sloučeninami, které jsou obsaženy ve vzduchu.

Konzumace vodky
     Odborníci doporučují pít vodku chlazenou a nikoli zmraženou. Vodka vytažená z mrazáků ledniček neumožňuje podle znalců naplno poznat její kvality. Doporučují proto pít ji raději vychlazenou lehce nad bod mrazu. Milovníci tohoto alkoholického nápoje by ho navíc měli popíjet tak, jak jim samotným chutná nejlépe a nenechat si diktovat žádná pravidla jejího "správného" pití.

     Většina pijáků vodky na celém světě ji pije zmraženou hluboko pod bod mrazu, čímž se asi ochuzují o zážitek z její konzumace. Střílejí si jen studený projektil do žaludku, kterým si zadělávají na žaludeční vředy. Vymražená vodka totiž podle odborníků postrádá svou specifickou chuť a vůni, a konzument tak z jejího pití nemá žádný požitek. Vodka by měla být chlazená na teplotu nula až pět nebo případně sedm stupňů Celsia.

     V barech a restauracích by proto mělo být samozřejmostí dávat hostům na výběr, zda chtějí vodku mraženou nebo chlazenou. Pak bude zcela na nich, kterou nakonec zvolí. Pití vodky také není spojené s žádným zaručeně "správným způsobem" její konzumace. Každý by měl vodku pít tak, jak ji má rád a jak mu vyhovuje. Její milovníci by z tohoto důvodu měli odmítnout přesvědčování výrobců, že musí  dodržovat podobná pravidla, jež obklopují například pití whisky nebo koňaku.

     Mnoho pijáků vodky dává před neutrálními vodkami snažícími se potlačit svou chuť a vůni přednost vodkám s "charakterem", tedy takovým, které přiznávají svůj původ. V pozadí by měl být cítit slad, melasa nebo obilí, z kterého byly vyrobeny. Lidé sice vyhledávají vodku jako nápoj bez chuti a bez vůně, ale ve skutečnosti touží po tom, aby se v ní nějaká chuť nakonec objevila. Pokud tyto vlastnosti nenajdou ve vodce samotné, dohání je něčím jiným - třeba rajčatovou šťávou, kaviárem v Rusku nebo pivem v Česku.

Shrnuto závěrem
     Vodka je téměř synonymem pro Rusko. Nikde jinde nenajdete tolik druhů a variací. Dnes je vodka celosvětově druhým nejprodávanějším destilátem. Málo známý ruský tip na pití vodky: vychlazená na -18°C je jako ledový projektil.

     Vodka byla velmi dlouho lokálním nápojem evropského severu. Až po Velké říjnové revoluci a vlnách emigrace ji postupně začal objevovat svět. Tak se dostal recept a značka Smirnoff (nejprodávanější vodka vůbec) do Ameriky. O skutečný věhlas vodky se zasloužil James Bond: Vodka, Martini,  protřepat, nemíchat.

     Pokud hledáš opravdu prvotřídní ruskou vodku, pak by měla tvoje pozornost padnout na prémiovou značku Russkij Standart, kterou uvedl na trh v roce 1998 miliardář Ruslam Tarik. K její výrobě se využívá pšenice z ruského vnitrozemí a k ředění voda z oblastí za polárním kruhem. Název vychází z toho, že vodka vzniká podle standardu, který vypracoval vynálezce periodické tabulky prvků D. I. Mendělejev v roce 1984.

     Vodka Grey Goose, vyráběná ve francouzské oblasti Cognac pětinásobnou destilací, se může zase pochlubit jiným mimořádným prvenstvím. Zakladatel Sydney Frank značku prodal společnosti Bacardi - Martini za částku, která dosud nebyla v lihovarnickém byznysu dosažena, natož překonána: 2,2 miliardy dolarů!

     Zapomenout nelze ani na finskou vodku, tedy Koskenkorvu či Finlandii. Poslední jmenovaná se ředí vodou z ledovců, proto ji není nutné filtrovat či chemicky čistit.