Vánoční svátky
Mezi další adventní svátky patří tři Vánoční svátky a především dětmi tolik očekávaný Štědrý den (liturgicky vigilie, tedy předvečer slavnosti).
Vánoce jsou svátky Boží lásky ke každému člověku, neboť "tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna". To oslavujeme o Vánocích. Bůh je také dárcem lásky mezi lidmi a přeje si, aby v naší odpovědi na jeho lásku byla i nesobecká a obětavá láska mezi námi. Říká: "Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali." Proto jsou Vánoce i svátky vzájemné lásky. Dárky a blahopřání mají být znamením této lásky. I malý dárek nebo jen laskavé slovo může mít větší hodnotu než drahý dar, ve kterém je málo lásky.
Slavnost Neposkvrněného Početí Panny Marie, početí bez poskvrny dědičného hříchu, kterou církev slaví 8. prosince, připomíná jedinečnou, neopomenutelnou účast Panny Marie na Ježíšově působení. V Bibli čteme proroctví, které se stále nově uskutečňuje: Matku Boží "budou blahoslavit všechna pokolení."
Štědrý den
Množství křesťanských zvyků a pověr je spojeno se Štědrým dnem. Od časného rána se dodržuje přísný půst, který trvá až do západu slunce. Věří se, že vydrží-li se nejíst, uvidíme zlaté prasátko. Idylickou motivaci k půstu narušoval však jiný, hororový, zvyk. Ty, kdo nevydrželi půst, strašili Perchtou - Bílou paní párající břicha všem, kteří se nepostí. V některých krajích dokonce chodila děvčata převlečená za Perchtu trestat nepostníky metlou, či je strašit velkým dřevěným nožem s červeně natřenou špičkou, symbolizující krev. Hladovci vyhlíželi na nebi první hvězdu, protože ta byla znamením, že mohou usednout ke slavnostní večeři. Po východu první hvězdy skončil adventní půst. Ke stolu se však všichni mohli posadit, až když hospodyně ohlásila, že má vše připraveno.
Dalšími postavami štědrodenních zvyků byly "Štědré báby" (Klovcové báby, Štuchavé báby, Vrtibáby atd.). Postava Štědré báby byla zahalená do bílého prostěradla a na obličeji měla škrabošku s dlouhým čapím nosem. Štědrá bába obcházela stavení o Štědrém a o silvestrovském večeru a také v podvečer Tří králů. Tajně pokládala dárky za dveře. Jinde zase škádlila, napomínala a trestala metlou děti a přijímala dary.
Konec adventu představuje západ slunce o Štědrém večeru, potom začínají vlastní vánoce.
Štědrý večer
Počet sedících u štědrovečerního stolu nesměl být lichý, a tak lidé radši zvali hosty. Na Štědrý den začínalo vánoční koledování, jež různě trvalo až do Tří králů. Prostírání slavnostní večeře je také opředeno tradicemi. Na stole nesměl chybět talíř navíc, který slouží pro nečekaného hosta, kterého by bylo třeba pohostit. Pod každým talířem nesměla chybět rybí šupinka, která zajišťuje dostatek peněz po celý následující rok. Vstávání od stolu během večeře je zakázáno, kdo vstal tomu byla předpovídána smrt, nebo nemoc v následujícím roce. Po večeři bylo zvykem zpívat koledy. Nadělování dárků bylo původně spjato s 6. prosincem, památkou sv. Mikuláše, avšak postupně se tento zvyk přesunul právě na Vánoce. Tradičně je ten, kdo „naděluje dárky", nazýván Ježíšek, čímž je vyjadřována víra, že vše dobré, co člověk dostává, má od Boha.
K Štědrému večeru se pojí také řada tradičních obyčejů, pomocí nichž se naši předkové snažili odhadnout průběh nového roku. Svobodné dívky házely střevíc přes hlavu, pokud střevíc ukazoval špičkou ke dveřím, věřilo se že se provdají a odejdou z domova, jestliže střevíc ukazoval patou ke dveřím, dotyčná dívka zůstala doma. Z tvaru roztaveného olova vylitého do vody se určovalo co koho čeká v příštím roce. Mezi další zvyklosti patřilo pouštění lodiček - Komu lodička nejdéle vydržela nad vodou toho čekal dlouhý a šťastný život. Je možné i jiné vysvětlení, čí lodička se dostane do středu půjde do světa čí lodička se drží při kraji zůstává další rok doma, nesmíme zapomenout na rozkrajování jablka. Pakliže byl jádřinec ve tvaru křížku ohlašovalo to příchod smrti, byl-li jádřinec plný červů znamenalo to nemoc, krásná hvězdička znamenala zdraví a štěstí. Zdraví po celý rok předpovídají také čtyři rozlousknuté vlašské ořechy se zdravým jádrem.
K Štědrému večeru patří půlnoční mše, kde se hraje nejznámější "Mše vánoční" od Jakuba Jana Ryby, někdy nazývaná "Hej mistře, vstaň bystře" .
Boží hod vánoční (1. svátek vánoční)
Boží hod vánoční je dnem oslavy narození Ježíše Krista, tedy Vánoc. V tento den měli lidé zbožně rozjímat a bývalo zvyklostí zajít do některého z kostelů na mši, které se říkalo ,,hrubá". V tento den se podával typicky český pokrm pečená husa, nebo kachna se zelím a knedlíky. Doma se neuklízelo, postele se nestlaly, pokoje ani zápraží se v tento den nemetly, nechodilo se ani po návštěvách a přišel-li přeci někdo, měl přinést koledu a popřát veselých a šťastných svátků narození Pána Krista. Tento den se vůbec nesmělo pracovat. Ani lůžka se neustýlala, někde dokonce zavazovali dobytku huby, aby nemohl přežvykovat a znesvěcovat tak tento den.
Svatý Štěpán (2. svátek vánoční)
Svatý Štěpán je patronem koní. V tento den se před východem slunce nechávalo koním pouštět žilou, aby byli zdraví a čilí po celý rok. V kostele se světil oves. Někdy hospodáři hodili při mši hrst ovsa na kněze jako upomínku na ukamenování Štěpána, kterého Židi roku 37 n.l. ukamenovali před hradbami Jeruzaléma, protože hlásal, že Kristus je Mesiáš předpovězený proroky.
Už v 19. století chodívali koledníci na Svatého Štěpána s malým Betlémem uspořádaným ve skříňce, nebo s velikou hvězdou na hůlce koledovat. Podle tradice by se v tento den měly také vzájemně navštěvovat rodiny přátel a známých, vyměňovat si dárky a přát mnoho úspěchů a zdaru. Ještě v nedávné době bývalo zvykem na svátek svatého Štěpána chodit od domu k domu a koledovat. Jistě znáš koledu.
Koleda, koleda, Štěpáne! Co to neseš ve džbáně?
Nesu, nesu koledu, upadl jsem s ní na ledu,
psi se na mě sběhli, koledu mi snědli.