Svátek Velikonoc
(historie vývoje křesťanské církve)

     Počátek křesťanského letopočtu je odvozen od památky umučení (ukřižování) a následného vzkříšení Ježíše Krista. V noci ze soboty na neděli se odehrál zázrak zmrtvýchvstání. Proto se ta noc nazývá Velkou nocí a od ní je odvozen i český název Velikonoce. 
     Velikonoce jsou pozůstatkem roku řízeného současně sluncem (slunovrat) a měsícem (úplněk), které jsou pohyblivé, což působí rušivě v pravidelném běhu juliánského a gregoriánského kalendáře. Velikonoce jako nejvýznamnější svátek křesťanské církve, ovlivňovaly řadu od nich odvozených pohyblivých svátků.
     Oslavy Velikonoc měly velice starou tradici, původem ještě z doby předkřesťanské. Navazovaly pravděpodobně na židovský svátek Pesach (odtud latinské označení Pascha), jenž byl památkou vysvobození Židů z egyptského zajetí. Pesach připadal na den prvního jarního úplňku (podle židovského kalendáře 14. Nisan). Původně se svátek Velikonoc slavil ve stejném období jako Pesach, ale již od počátku se křesťané snažili oddělit Velikonoce od židovského svátku, navíc propukaly spory o příslušné datum mezi Alexandrií a Římem. Teprve I. nicejský koncil (325) stanovil, že Velikonoce se budou slavit první neděli po úplňku měsíce po jarní rovnodennosti, odděleně od židovského svátku. Velikonoce se tak staly pohyblivým svátkem.
     Od 4. století se stalo zvykem, že věřící se na tento velký svátek připravovali čtyřicetidenním půstem (takzvaný velký půst od Popeleční středy do Velikonoční neděle - Velké noci). 
     Alexandrijský způsob výpočtu data Velikonoc byl nakonec v 6. století přijat obecně. Vychází ze zásady slavit Velikonoce v neděli po prvním jarním úplňku po jarní rovnodennosti (stanovené na 21. března). Takto stanovená neděle velikonoční může být v rozmezí od 22. března do 25. dubna. Nejpozdější Velikonoce byly 25. dubna v roce 1943, nejčasnější Velikonoce byly 22. března v roce 1818. První tabulky v českých zemích s výpočtem Velikonoc sestavil známý pražský hvězdář Jan Kepler.