Suši (Sushi)

Již několik let je Suši „In“. Tak sláva! Vypadá jako nádherný šperk, je zdravé a hlavně po něm skutečně těžko přibereš.
     Chce se mi říct, že skvěle chutná, ale budu raději opatrný. Pravdou je, že celá řada mých konzervativních známých po ochutnání mého Suši toto sice přímo nepohaněla, ale často se vymluvila na fakt, že za syrova dokážou konzumovat výhradně ovoce. Ve skutečnosti si ale živě pamatuji, jak se tíž nejednou rozplývali nad právě konzumovaným Matjesem, Zavináčem, Tatarským biftekem nebo Carpacciem.
     Snad za to může mylná představa o příliš starobylém jídle, historie Suši totiž sahá až do 5. století před náš letopočet, nebo jen nezvyk a nedůvěra v orientální pochoutku. 
     „Snobská a drahá záležitost; Jídlo, jemuž Evropan jen těžko přichází na chuť.", takové mýty provázely Suši v Česku ještě před několika lety, ale s invazí Sushi barů a exotických kuchyní vůbec se mění i chutě. Nakonec došlo i na japonské národní pokrmy a na Suši v první řadě. A kdo se jím jednou projí ke kulinářskému zážitku, ten je ztracen.