Vlašák není ryzlink (V.Ž)

Část „Vlašák není ryzlink“ je citací ze seriálu článků V.Železného pro portál „Lidovky.cz“, z roku 2005.

Z mizerného hroznu dobré víno nevyrobíte.

      To je pravda, na kterou mnozí vinaři zapomínají. Víno se opravdu dělá na vinici. Máte-li mizerný hrozen, pak složitou alchymií a technologickými postupy z něj mžná dokážete vyrobit pitelné víno. Pitelné, nikoli dobré, neřku špičkové. To je pravda, na kterou mnozí vinaři zapomínají. Máte-li skvělý hrozen, samozřejmě, že ho dokážete zkazit, ale máte šanci vyrobit i skvělé víno. Budeme si povídat o hroznu a o vinici. Tedy o odrůdách vína.

      Svět se, jak už víme, dělí na dvě skupiny, na odrůdovou a na směskovou. Německo, Rakousko, Česko a jiné země uvádějí u kvalitních garantovaných vín odrůdu. Víno, pokud zde má přívlastek, tedy jakousi zaručenou známku kvality, musí být jednoodrůdové. Směsky jsou tu považovány za cosi okrajového a méně významného, ba podřadného.

      Naopak ve Francii a jinde uvádějí jen výrobce a vinici, ale nikoli odrůdu. Jen výjimečně vám sdělí, z jakých odrůd víno je, a většinou jsou to směsky. Pokud hrozny do směsky vyrostly na dobré vinici, těší se stejné, ba často větší, úctě jako jednoodrůdová vína. Francouzský systém vlastně říká tomu, kdo víno pije: „Co je ti, člověče, do toho, z jakých hroznů namíchal sklepmistr tohle víno. Prošlo to kontrolou v apelaci? Prošlo! Měla ta vinice cru? Měla! Chutná ti to? Chutná! Tak co se ptáš po odrůdě?“ Ostatně jsi-li zkušený milovník vína, stejně přibližně víš, z čeho víno bylo namícháno. Ale o tom až později.

      My žijeme v oblasti zbožňující odrůdu a sluníčko a zanedbávající vinici a výrobce. A tak se podívejme na některé naše typické odrůdy, na ty, které jsou uznány.

Pomluvený Vlašák

      Začneme bílými odrůdami, třeba „Vlašákem“. Tedy Ryzlinkem vlašským. Přátelská odrůda, která na Mikulovsku plní stejnou roli jako třeba Veltlín na Znojemsku. Je to tedy odrůda, kterou můžete pít i bez gastronomie, bez jídla. Jen tak, s přáteli. A dlouho. A Je-li kvalitní, pak bez následků.

      Teď údaj pro začínající bonvivány. On to vůbec není ryzlink! Geneticky nemá s ryzlinkem vůbec nic společného. Je to typická a původní odrůda severní Itálie, pak Rakouska, Balkánu, Maďarska, Slovenska a Moravy (v Čechách se nepěstuje, dozrává na tuhle severní, téměř polární vinařskou oblast příliš pozdě). Ještě v 19. století u nás vlastně Vlašák nebyl pěstován. Dnes u nás zabírá asi 9% plochy, ale beznadějné mizí. Průměrné stáří vinic je přes 25 let a téměř se nevysazuje. Pod tlakem módních odrůd mizí. Navíc má poškozenou pověst. Postaral se o ni nejen minulý režim, který tu odrůdu posunul do nižší kategorie, ale starají se o ni vytrvale i odbornice a autorky mnoha populárních knih o víně (nevím, proč zrovna ženské si na náš Vlašák tak zasedly). Zrovna nedávno jsem jednou americkou knihou listoval a zjistil jsem, že Vlašák (neboli také Welschriesling, Olasz rizling, Laški rizling či Riesling italico) je nepravý a méně kvalitní ryzlink. Je to prý levné polosladké víno z východní Evropy, které jen kazí pověst tomu pravému Ryzlinku rýnskému. Blábol!

      Je to krásná a originální odrůda a třeba pro vápenaté Mikulovsko je charakteristická. Má pěknou vyšší kyselinku, ale zajímavé je i ve slámové a ledové podobě. Mám Vlašák nejraději jako lehčí kabinet nebo pozdní sběr. Však se z Perné vyvážely tyhle „nepravé a nekvalitní“ ryzlinky až do roku 1924 do Francie na doplňování špičkových šampaňských vín. Ostatně myslím, že jednou Morava překvapí svými šumivými víny z čistého Vlašáku! Moc se za tuhle odrůdu přimlouvám. Pijte Vlašák, abyste ho u nás udrželi.

Královský ryzlink a broskvový sauvignon

      Tak a teď ten pravý ryzlink, kterému u nás říkáme Ryzlink rýnský. Je to typická odrůda z Porýní. V Německu je to dnes každý pátý hrozen a v Alsasku ještě více. Báječně dozrává i v rakouském Wachau. U nás dnes zabírá 7% ploch a mírně to stoupá. Náročná, ale moc pěkná odrůda, kterou, samozřejmě kromě Alsaska, Francouz, zamilovaný do svého chardonnay, téměř vůbec neuznává. Pohrdá s ní, je to pro něj cosi německého, zastaralého a levného. Přitom je to rafinovaná královská odrůda, originální do gastronomie. K pěstování se hodí i do severnějších vinařských oblastí. Naopak, ty nejzajímavější vůně a chutě získává v pozdních podzimních týdnech, kdy ve dne stále ještě hřeje sluníčko a v noci naopak teploty prudce spadnou až někam k nule, ba pod nulu. Krátkodobě vydrží hrozny až desetistupňové mrazy. Odborníci se nemohou shodnout, kdy se vlastně u nás objevila. Prý tuhle révu k nám z Porýní dovezl Karel IV. Háček je v tom, že v Německu je odrůda zmiňována až sto let poté, v roce 1435. Kdo ví? Jisté je. že „Rýňák“ u nás v 17. století vysazovali benediktini, kteří měli s Porýním těsné vazby. Poděkujme jim!

      Sauvignon (a dnes už smíme říkat i pěkně mezinárodně Sauvignon blanc (Soviňon blank) je odrůda z povodí Loiry, kde ji kdysi získali křížením místní odrůdy Chenin blanc s Tramínem. Vzniklo ušlechtilé aromatické a pevné víno. Celosvětově začíná být módní odrůdou s dobrým uplatněním v gastronomii. U nás se tahle odrůda objevila až někdy v padesátých letech jako módní novinka. Ještě začátkem 90. let zabírala plochu necelých 2 %. Za pouhých deset let stoupla na 5 %. Hlavně na Znojemsku, kde jsou na ni pyšní. Sauvignon je pěkná, ale kapriciózní odrůda. Když se rok vydaří, je to krásné a plné broskvově vonící víno s lehkým aroma listu černého rybízu. Když se vydaří o něco méně, je to odrůda s typickým nádechem hluchavky, angreštu, občas, jako mladé víno, s výrazným černým rybízem. Když se ale nevydaří, cítíte protivnou vůni trávy a kopřivy.

Po lampě stékal Zelený Veltlín...

      A když jsme na tom Znojemsku, tak teď určitě něco o Veltlínu, který tu také mají rádi. Vlastně o Veltlínu zeleném, protože máme i Veltlín červený a Veltlín červený raný (a obě jsou to bílé odrůdy!).

      Veltlín zelený, to je Rakousko a pak zase Rakousko. Od padesátých let rakouští vinaři zarputile vysazovali Veltlín tak dlouho, až se Rakousko stalo téměř jednoodrůdovou zemí. Dnes už tomu tak není. postupně přicházejí do módy francouzské odrůdy a také Ryzlink rýnský, ale stále na jih od Moravy roste Veltlín na 48% výměry vinic (připomínám, že naše nejrozšířenější odrůda, což je Müller –Thurgau, dosahuje u nás 12%, takže jsme si, na rozdíl od Rakušanů, zachovali velmi vysokou, snad až příliš vysokou, odrůdovou pestrost).

      U nás Veltlín, zejména díky Znojemanům, dosahuje dnes k 11% celkové plochy vinic. Je to tedy po „Müllerce“ druhá nejpopulárnější odrůda u nás, i když stejně jako v Rakousku její obliba prudce klesá. Ve čtyřicátých letech minulého století tvořil přes 30% ploch! Ještě v šedesátých letech píše Skácel zasněně „po lampě stékal Zelený Veltlín...“ Dnes se už ale téměř nevysazuje, takže průměrné stáří vinic je 23 let. Na Veltlínu mne vždy překvapuje rozsah chutí a vůní, podle toho, odkud a od koho je. Může být ovocný, ale určitě tu zazní hořké mandle. Na Znojemsku z něj občas cítím ne moc lichotivou, ale neobvyklou vůni čočky. Bývají tu i tóny po bílém pepři, bylinkách, občas i tóny kouřové a minerální. Je to univerzální víno, snese všechno. Lze ho pít „jen tak“, bez jídla, dlouho se pilo převážně jako mladé víno. Dnes v něm ale Rakušané objevili i špičkové speciality v kategorii „Smaragd“. Plná třetina ledových a slámových vín u nás je právě z Veltlínu. Je to taková úslužná odrůda, která umí skoro všechno.

      Tak pro dnešek dost. Pilně si to cvičte, budu zkoušet! Příště se podíváme na bílá burgundská vína, hlavně na módní Chardonnay, ale třeba i na skromnější Müllerku, Tramíny a Sylván.

Bílé „líbivky“, bílé rarity (V.Ž.)

Část „Bílé líbivou, bílé rarity“ je citací ze seriálu článků V.Železného pro portál „Lidovky.cz“, z roku 2005.

Co nám zbývá z bílých vín?

      Minule jsme se vybavili údaji o obou ryzlincích (víme už, že Vlašák vlastně ryzlink není), víme také, jak popsat Sauvignon i Veltlín zelený. Co nám zbývá z bílých vín?

      Když náhodou na vinném lístku objevíte Neuburské, pak se asi brzo bude jednat o raritu. Je to odrůda, která mizí z našich stolů. Víno osobité, plné a kořenité chuti, které k nám přišlo původně z Rakouska. Odkud ale je přesně, to se neví. V Rakousku ho znají nějakých 150 let a tvrdí o něm, že ho náhodně vylovili ve Wachau z Dunaje. No, věřme tomu. Spíše jde o náhodný hybrid jedné z nejstarších evropských odrůd Veltlínského červeného (pozor, je to bílá odrůda, arci s červeným hroznem) a Sylvánského zeleného. Na Moravě se objevila v roce 1915.

      Jenže dnes je u nás průměrné stáří vinic 23 let a to znamená, že není vůbec vysazovaná. Pokud náhodou narazíte na „nojburk“ z teplého a slunného ročníku, tedy s vysokým přívlastkem, třeba ve výběru, a se zbytkovým cukrem, bývá to zážitek.

Rarita Sylván, bohužel

      Máte-li rádi ryby, pak byste měli zbystřit pozornost, když v nabídce vín objevíte Sylvánské zelené. Také se stává raritou a také je to rakouská odrůda z Wachau. V Německu ji znají od roku 1665. Kdysi to byla odrůda velmi populární v Rakousku, Německu i u nás. Pěkné Sylvány ale bývaly i z vinic v Limbachu u Pezinku na Slovensku. Víno je kořenité, s vyšší kyselinkou, což ho předurčuje k rybám, zvláště mladší ročníky. VAlsasku je jím osázena stále ještě každá pátá vinice, v Německu a Rakousku ho ale vytěsňuje líbivější, ale banálnější Müller-Thurgau. U nás dnes téměř zmizelo.

      Je to typické prvorepublikové víno, občas jsme ho zahlédli ve filmech s Oldřichem Novým nebo Adinou Mandlovou. Však tehdy u nás Sylván zabíral 13 % ploch vinic, dnes je to sotva půl procenta. Problém je i v tom, že vyžaduje podmínky jako šité na míru Ryzlinku rýnskému. A když už se vinař rozhoduje, co vysadit, dá před Sylvánem přednost prestižnějšímu ryzlinku. Škoda.

Milerka

      No a teď něco o té „Milerce“, tedy o Müller-Thurgau. Je to taková líbivka a voňavka, osobně ji nemusím. Je na mne moc kytičková, měkká bez kyselinky. Ale kupodivu popularita Müller-Thurgau ve střední Evropě spíše stoupá. Vězte, že Müller a Thurgau nejsou jména dvou šlechtitelů, tedy něco jako Laurel a Hardy, ale jen to první jméno reprezentuje profesora Hermanna Müllera. Thurgau je název švýcarského kantonu, odkud pocházel. Nejde ale o odrůdu švýcarskou, nýbrž německou. Profesor ji vyšlechtil v roce 1882 v Geisenheimu v Německu a od té doby „Milerka“ vítězně táhne Evropou. Je to pravděpodobně kříženec Ryzlinku rýnského s odrůdou, která má půvabné jméno Madlenka královská. V Německu je to stále spolu s ryzlinkem nejrozšířenější odrůda, i když si tu vysloužila nelichotivý název „sladká voda“. Také u nás je to s 11% nejvíce pěstovaná odrůda. Ale rychle klesá! Ještě před deseti lety to bylo 18 %.

Tramín a navíc také Chenin blanc

      Budeme-li věřit názvu Tramínu, pak pochází z jižních Tyrol, které dnes patří Itálii, tedy z Alto Adige. Městečko Termeno se totiž německy jmenuje Tramin a odrůda tu je doložena už v 15. století. Mimochodem je to další bílá odrůda, která je z červeného nebo červenošedého hroznu. Její druhou vlastí se ovšem stalo Alsasko, kde jako „kořenitý tramín“ tedy „gewürztraminer“ patří k elitním odrůdám. Mimochodem geneticky je to vůbec nejstarší odrůda, kterou u nás pěstujeme, ostatně Tramín dal základ mnoha dalším odrůdám. Na rozdíl od Milerky, která je raná a strašlivě plodná, je Tramín odrůda pracná, s nízkým výnosem hroznů, choulostivá, vyžadující teplo. Pokud plně dozraje, má ohromné tělo, plnou chuť, zlatavou barvu, ale rychle odbourává kyselinu a pro naše trochu tvrdší středoevropské jazyky je pak příliš měkká a nemá říz.

      Nedá mi to a vložím sem pár slov o odrůdě, která sice u nás není zapsána mezi těmi úředně uznanými, ale měli byste o ní vědět. Ostatně na světě patří k těm nejrozší řenějším. Je to velmi užitečná a všestranná odrůda z oblasti Loiry ve Francii, zejména z Anjou, tedy Chenin blanc. Umí produkovat svěží vína s kyselinkou stejně jako velmi sladká vína vhodná na ukládání na nějakých 30 i 40 let. Slouží dobře v oblastech přetížených sluncem, protože se nikdy nevzdává svých kyselinek. A pokud dozraje, pak proti té kyselince postaví překrásný medový tón s vůní kdoule nebo přezrálé hrušky. Tuhle odrůdu měl rád jeden z mých velkých miláčků Rabelais, který si ji nechal dovážet v 15. století do Touraine. Věděl proč. Zkuste někdy Savennieres a také mu dáte za pravdu.

Rulanda - pomník německému obchodníkovi

      Teď přejdeme k odrůdám, které celosvětově kralují bílým vínům, tedy k odrůdám burgundským. A začneme názvoslovím, protože žádná jiná země Evropy ho nemá tak zpatlané jako my. Jde o pinoty, šlechtu mezi bílými odrůdami. Mimochodem tato elitní rodina obsahuje všechny tři typy hroznů, které známe, tedy zelený hrozen, červený hrozen a modrý hrozen. Ze všech tří lze vyrobit i bílé víno, ale zpravidla se vyrábí jen ze zeleného a z červeného. Z hroznu modrého je červené víno. Pinoty jsou tři: bílý, šedý a modrý. Asi proto, že je to francouzská odrůda, tak k nim po vzoru tří mušketýrů (kteří, jak známo, byli čtyři) patří i slavné Chardonnay.

      Jenže my těmto vínům, bohužel, neříkáme pinoty, ale nesmyslně rulandy. Od roku 1941 do roku 1993 jsme je nazývali mnohem přiléhavěji: burgundy, tedy Burgundské bílé, šedé a modré. Jenže mezinárodní dohody o původu názvů nás donutily ke změně. A tu došlo k čemusi nesmyslnému. Celý svět těm vínům říká pinoty, jen my jsme se rozhodli, že je nazveme rulandy, tedy Rulandské bílé, šedé a modré. Ruland, prosím neplést s bájným rytířem Rolandem, má cosi vzdáleně společného jen s jednou ze tří odrůd, s Pinot gris, tedy s Pinotem šedým. On to byl jakýsi obchodník s vínem Johann Seger Ruland z německého Speyeru, který se v 18. století zasloužil o to, aby se Burgundské šedé, tedy po jejich Grauburgunder, v Německu rozšířil a právě jen této šedé odrůdě pinotů se v Německu začalo také říkat ruland. S dalšími dvěma pinoty neměl ten obchodník nic společného. Naše vinařská veřejnost prý v devadesátých letech minulého století jednoznačně odmítla název pinot, pod kterým ty odrůdy zná celý svět. Prý trvala na rulandách, a vytvořila tak celosvětovou kuriozitu. Postavila pomník jakémusi německému obchodníkovi, a to i u odrůd, se kterými neměl nic společného. Chtěl bych někdy tu naši vinařskou veřejnost vidět! Dnes už naštěstí smíme říkat i Pinot blanc, tedy Bílý pinot, Pinot gris, tedy Šedý pinot a Pinot noir, tedy Modrý pinot. Doporučuji názvy pinot nebo se, až o těch skvělých vínech budete povídat, vraťte k původnímu a nyní zakázanému názvu Burgundské bílé, šedé a modré. Ostatně i Němci si mezi sebou stále pojmenovávají tyto odrůdy jako Weissburgunder, Grauburgunder a Spätburgunder.

      Teď si ty „burgundy“ probereme pěkně jednu po druhé. Pinot blanc, Bílou burgundu čili Weissburgunder, neboli chybně po našem Rulandské bílé, dnes v Burgundsku vlastně už skoro nenajdete. Stala se z ní středoevropská odrůda. Na území Francie se udržela docela slušně už jen v Alsasku. Což o to, víno je to pěkné. Má zajímavé máslové a chlebovinkové tóny. Ale chybí jí prestiž, věhlas a sex-appeal Chardonnay. Já nevidím budoucnost Bílé burgundy nijak růžově. Jen ten opravdu nejlepší odborník na vinnou révu vám ve vinici odliší Bílou burgundu od Chardonnay. Hádejte, jak to s těmito dvěma odrůdami dopadne? Chardonnay totiž umí téměř všechno. Jediné, co neumí, je vyrobit červené víno, však je to zelený hrozen. A jinak? Na vápenatých půdách v Chablis stejně jako na vápenatých půdách Mikulova umí vytvořit pěkná křupavá přírodní minerální vína s lehkým tónem zeleného jablka a vůní mořské soli. Skvělá vína k rybám. Ve sprašových půdách jižního Burgundska v Mersaultu nebo v Puligny zas jedinečná vína do barikových sudů, která budou svěží a přitom lehce a jemně zakouřená. A která mohou zrát deset či třicet let. V Champagni pro změnu poskytne Chardonnay hrozny pro vůbec nejlepší a nejdražší šampaňská vína. Chardonnay je zkrátka geniální všeuměl.

      Další pinotová odrůda má červený hrozen a je z toho bílé víno. Pinot, tentokrát šedý, Pinot gris, po našem Rulandské šedé. Víno pro fajnšmekry. Plnější než běžná bílá vína. Z červenošedého červeného hroznu. Mám to víno moc rád, je originální a nezaměnitelné. Občas mu trochu chybí kyselinka, a když vinař nechá hrozen příliš dlouho ležet, pustí slupka barvu a místo bílého vína máme lehce narůžovělé. Ale jinak je to moc zajímavé bílé víno.

Odrůdy bílých vín v Čechách a na Moravě

      Mezi nejrozšířenější moštové odrůdy u nás patří Ryzlink rýnský, Veltlínské zelené a Müller-Thurgau. V menším zastoupení se pak na vinicích pěstuje Neuburské, Ryzlink vlašský, Veltlínské červené rané a Sylvánské zelené. Před odrůdami silně aromatickými jako je Tramín červený a Muškát moravský, dnes konzumenti upřednostňují vína s neutrálním buketem. V současnosti zaujali mezinárodní trhy odrůdy pocházející ze západní Evropy – Rulandské bílé, Rulandské šedé a Chardonnay, u nás se pěstují asi na 20% plochy vinic. Díky své schopnosti dosahovat vysokou cukernatost dávají velmi žádaná plná vína s přívlastkem.

Aurelius (Au)

      Je to naše odrůda, která byla v Perné vyšlechtěna křížením odrůd Neuburské a Ryzlink rýnský. Vyšlechtili jej Ing. Veverka a Ing. Zatloukal. Odrůda se vyznačuje dobrou mrazuodolností. Je vhodná do všech vinařských oblastí, nejlépe se jí daří na slunných polohách.

      List je velký, pětilaločný, tmavě zelený, na rubu šedozelený. Středně velký kuželovitý hrozen je hustý, má zelenožluté bobule s tenčí slupkou.

      Dozrává středně pozdně, v první polovině října. Dává většinou hrozny výborné jakosti s vysokým obsahem cukru, často až v kategorii výběru z hroznů. V praxi se dosud ve větším rozsahu nerozšířil - podílí se 0,35 % na veškeré ploše vinohradů ČR, ale jeho podíl narůstá.

      Víno je barvy zlatožluté, s krásnou vůní po lipovém květu, v chuti vyrovnané, plné, harmonické, extraktivní s mírně kořenitou chutí s vyšší kyselinkou (kolem 10 g/ l). Je vysoce kvalitní, charakteru Ryzlinku rýnského. Vína mají často velký potenciál pro několikaleté ležení v láhvi. Aurelius se doporučuje k drůbežímu a rybímu masu.

Chardonnay (Ch)

      Pochází z Burgundska. Pravděpodobně vznikla volným křížením Rulandského s odrůdou Heunisch.

      Ampelograficky se rozeznává hlavně tím, že řapíkový list má lyrovitý tvar, u něhož je vnitřní strana ohraničující lyru lysá, bez listové čepele.

      Je to pozdnější odrůda s poněkud nižšími výnosy, ale zpravidla vysokou kvalitou sklizně. Používá se k výrobě přívlastkových a nově i barikových vín. Na Moravě a v Čechách se spolu s Rulandským bílým pěstuje od nepaměti. Nyní tvoří 3,4 % vinic ČR s tendencí k dynamickému růstu (od roku 1994). V poslední době patří k nejmódnějším bílým odrůdám jak v ČR, tak i ve světě.

      Víno se vyznačuje příjemným buketem a lahodnou chutí s pikantní kyselinkou. Oproti Rulandskému bílému je plnější, harmoničtější a má vyšší intenzitu aromatických látek. Obsah kyselin v moštu ve srovnání s Rulandským bílým je o 2 až 4 g/l vyšší. Víno je vhodné pro dlouhodobé uchovávání a jako jedno z mála bílých odrůdových vín je vhodné pro technologii „barrique“. Obvykle se hodí k delšímu ležení v archivu, kde jeho vůně a chuť získává na ušlechtilosti. Je výbornou surovinou pro výrobu nejjakostnějších sektů. V současné době se stalo vínem módním a nejlépe placeným na celém světe. Jeho jakost je nejlepší jen ve výborných polohách našich teplejších vinařských oblastí, jen z nejlepších francouzských klonů a hlavně u vín necukřených, predikátních, počínaje kabinetem.

      Chardonnay je často alkoholičtější, než ostatní bílá vína, a kromě sýrů, bílého masa a ryb se dobře hodí i k masům tmavým. Chardonnay

Müller Thurgau (MT)

      Odrůda byla vyšlechtěna v roce 1882 prof. H. Müllerem, který pocházel ze Švýcarského kantonu Thurgau a šlechtění prováděl v Geisenheimu. Uvádí se, že se jedná o křížení Ryzlink rýnský se Sylvánským zeleným. Poslední poznatky (genová analýza provedená Dr. Ferdinandem Regnerem) ale nasvědčují tomu, že odrůda vznikla křížením Ryzlinku rýnského s Madlenkou královskou.

      Roste středně a má řidší olistění. Mrazuodolnost je nižší, ale po mrazových poškozeních se rychle regeneruje. List je pětilaločný, kožovitý, hluboce vykrajovaný. Hrozen je středně velký, válcovitý se žlutozelenými oválnými bobulemi.

      Zraje koncem září až začátkem října a nedosahuje vysoké cukernatosti, tato odrůda dává pravidelné a bohaté úrody.

      Před více než šedesáti lety se u nás začínala pokusně pěstovat na několika místech. Odrůda se během sta let rozšířila v severních vinohradnických oblastech tak, že dnes patří mezi základní odrůdy.a dnes je u nás druhou nejrozšířenější odrůdou. Pěstuje se na 13,9 % plochy vinic ČR, přičemž trend směřuje ke značné redukci.

      Víno je barvy světle žluto-zelené, vůně jemné muškátově až kopřivově broskvové. Chuť má harmonickou, extraktivní. Pro nižší kyseliny je harmonické až měkčí, středně plné s příjemnými aromatickými látkami. Pro tyto aromatické látky a nižší obsah kyselin bývá často používáno do směsí s pozdě zrajícími odrůdami, které mívají nadměrný obsah kyselin. Příkladně s Ryzlinkem vlašským a Veltlínským zeleným je hlavním základem našich známkových vín.

      Vhodné je k telecím pokrmům, rybám (pstruh, candát, štika), šunce, k bílým měkkým sýrům, k předkrmům a zeleninovým polévkám.

Pálava (Pa)

       je moravská moštová odrůda vinné révy pojmenovaná podle CHKO Pálava, která vznikla křížením odrůd Tramín červený a Müller Thurgau. Byla vyšlechtěna v Perné Ing. Veverkou, který se odrůdou zabýval ve ŠSV Velké Pavlovice a Perná. Podíl na celkové ploše vinic v ČR činí 0,7 %.

      Odrůda je středně bujného růstu a hustého olistění. List je středně velký, pětilaločný. Hrozen je mírně křídlatý, středně velký s šedočervenými, mírně oválnými bobulemi. Má vyšší nároky na polohu. Vyhovují jí středně těžké půdy, výživné, záhřevné, dostatečně zásobené vodou. Sklízí se pozdě, většinou až v druhé polovině října. Mrazuodolnost je střední.

      Víno má podobný charakter jako Tramín (jemnější než Tramín), je plné, harmonické , kořenité a s výrazným aroma.  Má zlatožlutou barvu. Ve vůni a v chuti je možné hledat koření, muškát a vanilku. Pro zachování příjemné chuti je nutný dostatečný obsah kyselin. Chuť je pak harmonická, aromatická a plná, extraktivní, s vyšším obsahem kyselin, kořenitá, s arómatem připomínajícím Tramín červený, ale aromatické látky jsou jemnější. Protože dosahuje vysoké cukernatosti je vhodná pro výrobu přívlastkových vín. Je možné ho míchat do směsí s neutrálními a méně kvalitními víny, kterým dodají buketnost.

      Víno se hodí ke kořeněným jídlům, k paštikám, k masu upravenému na sladký způsob, k jemným ovčím nebo kozím sýrům a dezertům.

Rulandské bílé (RB)
(Pinot blanc, Pinot bianco, Weißer Burgunder, Fehér burgundi)

      Pochází z Francie, z Burgundska. Odrůda vznikla jako pupenová mutace Rulandského šedého a pěstuje se v Alsasku již od 14. století.

      Paradoxní je český název Rulandské, vychází z označení Burgundského šedého v Německu, kde se o rozšíření zasloužil Johann Seger Ruland ze Speyeru. K označení ostatních burgundských odrůd jménem tohoto obchodníka žádná souvislost neexistuje. Český název „Rulandské“ pro celou skupinu burgundských odrůd se tak stal bohužel světovou raritou. Ve Státní odrůdové knize byla zapsána pod názvem Burgundské bílé od roku 1941 do roku 1993, od roku 1993 s názvem Rulandské bílé.

      U nás se pěstuje od dob Karla IV. Na území dnešní České republiky zaujímala před pětašedesáti lety tato odrůda 2 % plochy vinic, dnes 5,1 % s tendencí udržování si tohoto podílu i při vysoké konkurenci odrůdy Chardonnay.

      Víno je barvy zlatavě zeleno – žluté. Nemá výrazné aroma, vyznačuje se nutrální vůní, může vonět po mandlích u výrazného vína má typické chlebovinové aroma a harmonickou nasládlou chuť. Ta je dále kulatá, plná, ohnivá a extraktivní. U mladého vína můžeme zaznamenat vyšší kyselinku. V celosvětovém měřítku jsou vína velmi ceněna. Jsou často používáno ke scelování. Zráním vína výrazně stoupá jeho jakost. Díky schopnosti dosahovat vysokou přírodní cukernatost, je Rulandské bílé vhodné pro výrobu přívlastkových vín.

      Hodí se k méně kořeněným tmavým masům, drůbeže, ryb, k měkkým sýrům, k paštikám.

Rulandské šedé (RŠ)
(Pinot gris, Pinot grigio, Ruländer, Graue Burgunder, Piros kisburgundi)

      Pochází z Francie. Je pupenovou mutací odrůdy Rulandské modré. Vzniklo pravděpodobně v Burgundsku, odkud se rozšířilo po celé Francii a zvláště do Champagne. Do Čech se dostala tato odrůda již ve 14. století spolu s Rulandským modrým.

      V Německu ji rozšiřoval obchodník Johann Seger Ruland ze Speyeru, ten v roce 1711 našel několik keřů ve zpustlé zahradě ve Falci. Označení Rulandské v češtině je nevhodné, neboť se tato odrůda u nás pěstovala již dávno před narozením pana Rulanda. Vhodnější bude název Pinot gris.

      Je středního růstu, má řidší olistění. Odolnost proti mrazu je dobrá, bývá poněkud odolnější proti suchu. List je středně velký, slabě třílaločný. Hrozen je malý, většinou pevný, bobule malé s modrošedou tenkou slupkou. Odrůda není spolehlivá na úrodu. Zraje poněkud dříve nežli Rulandské bílé a mívá méně kyselin. Hrozny jsou šedočervené až šedomodré, ale víno je bílé. Je středně raná, sklízí se obvykle koncem září. Hrozny mají nižší obsah kyselin, než Rulandské bílé, dobře vyzrávají a mají vysokou cukernatost – vyšší obsah alkoholu pak dodává vínu ohnivost. Hrozny se musejí rychle zpracovávat, aby nebylo víno narůžovělé barvy.

      Před sto lety se u nás pěstovala pouze ve smíšených výsadbách, před pětašedesáti lety byla tato odrůda v ČR rozšířena na 0,5 % ploch vinic. V současnosti se pěstuje na 2,0 % rozlohy vinic a v posledních letech je patrný trend k mírnému zvyšování tohoto podílu.

      Víno je barvy zlato – žluté. Vůně je jemná odrůdová až neutrální, zkušení vinaři někdy hovoří o vůni „zpoceného koňského sedla“. Chuť je plná, kořenitá a extraktivní, často se zbytkovým cukrem. Mladá vína mají obvykle vyšší obsah kyselinek, zráním se víno zakulacuje. Je velmi vhodné do archivu, vyznačuje se plností decentností a vyšší barevností. Nenapodobitelný charakter z něj činí skvost mezi víny. Pro vysoký obsah cukrů v hroznech se každoročně používá k získávání vína s přívlastkem.

      Suchá vína se hodí např. k pikantnější úpravám drůbeže nebo uzeným rybám, sladší vína k dezertům.

Ryzlink rýnský (RR)
(Rheinriesling, Petit Riesling, Rajnai rizling, White Riesling)

      Král vín a víno králů Původ není dosud vyjasněný, předpokládá se, že odrůda vznikla v okolí horního toku Rýna volným křížením odrůdy Heunisch se semenáčem Tramínu. V každém případě se do všech světových vinohradnických oblastí rozšířila z Německa, kde je nyní pěstována téměř na 22 % plochy všech vinic. Ryzlink rýnský byl rozšířen na území naší republiky řádem sv. Benedikta v 17. století. Jiné prameny uvádí, že k nám byl dovezen již za vlády Karla IV., tedy ve 14. století, ale v samotném Německu se uvádí teprve v roce 1435. Název odrůdy v překladu v němčině připomíná sprchávání.

      Je středně bujného růstu, středně hustého olistění. Je nejodolnější odrůdou proti mrazu v našich oblastech. List je středně velký, pětilaločný. Hrozen je malý, s malými zelenožlutými bobulemi, které obsahují mnoho kořenitých látek. Vysazuje se na jižní svahy, patří mezi pozdní odrůdy. Je náročná na polohu, vyžaduje teplé a slunné svahy. Bez problémů přezimuje. Dosahuje vynikající jakosti, pokud jsou hrozny sklizeny koncem října až začátkem listopadu, v dobrých polohách ještě později, protože se aromatické látky vyvíjí především při střídání nízkých nočních teplot se slunečnými dny.

      Víno poskytuje ve všech jakostních stupních. Je považován za nejkvalitnější odrůdu severních vinohradnických oblastí. Kolem roku 1935 tvořil Ryzlink rýnský na našem dnešním území přibližně 13 % rozlohy vinic. V roce 2002 se podílí na celkové ploše vinic ČR 6,5 % s tendencí mírného zvyšování.

      Víno je barvy světle žluto – zelené. Vůně je květinová, typická – po lipovém květu, může být i muškátová, broskvová nebo jako luční květy. Chuť je příjemně svěží, plná, harmonická, peprně kořenitá a plná se zvýrazněnou pikantní kyselinkou, někdy i vyššími a delikátními aromatickými látkami, jež zaujmou nevtíravým a přece dlouho trvajícím vjemem. Odrůda je považována za jednu z nejkvalitnějších pro výrobu jakostních vín. Ležením v láhvi dosahuje špičkové zralosti. Dává kvalitní přívlastková vína, především kabinet. Nejlepší jakost vína se získává hlavně z pozdních sběrů a výběrů hroznů, poslední však Ryzlink rýnský dává jen v nejlepších letech.. Je to odrůda, která má vysokou mezinárodní prestiž, získanou zejména výběry z přezrálých bobulí.

      Hodí se k různým pokrmům, např. k rybám, paštikám, ale i ke kačence.

Ryzlink vlašský (RV)
(Welschriesling, Riesling italico, Olaszrizling)

      Pochází pravděpodobně z francouzské oblasti Champagne, původ však není přesně znám, není jednoznačný, s Ryzlinkem rýnským nemá mimo názvu nic společného. Pro Český region je příliš pozdní a z toho důvodu se tam nepěstuje. Na Moravě se začal vysazovat kolem roku 1900, nyní jeho podíl na celkové ploše vinohradů tvoří 10,4 % s tendencí ke snižování. Je třetí nejčastěji pěstovanou odrůdou v České republice.

      Je středního růstu, má středně husté olistění, je dostatečně mrazuodolná. List je středně velký, pětilaločný, ozubený. Jeho hrozen je středně velký, válcovitý, podlouhlý a mívá často ještě menší přívěšek hroznu vyrůstající od dlouhé stopky hroznů. Bobule jsou kulaté. Dřevo vyzrává dobře a je dostatečně mrazuodolné. Rašení oček zjara je pozdní, a proto se používá tam, kde je větší ohrožení jarními mrazíky. Jeho hrozen je válcovitý, podlouhlý a mívá často ještě menší přívěšek hroznu vyrůstající od dlouhé stopky hroznu. Bobule jsou středně velké, žlutozelené a mají na vrcholku černou tečku. Zrání hroznů je velmi pozdní. Cukernatost stoupá v bobulích intenzívněji až koncem října či začátkem listopadu.

      Víno má vyšší obsah kyselin, často se používá do směsí a k výrobě šumivých vín. Ve velmi příznivých letech však dává výjimečná vína. Vína z běžných sklizní jsou příjemné svěžesti s výraznými kyselinami a pobízejí k pití. V dobrých polohách na Mikulovsku je možné sklízet hrozny velmi pozdě a vyrábět pozdní sběry i výběry, které i při vysoké zralosti hroznů nepostrádají kyseliny a nejsou fádní.

Sauvignon (Sg)
(Sauvignon blanc)

      Původ není přesně určen, asi pochází z Francie, pravděpodobně z oblasti Bordeaux. Podle nejnovějších výzkumů tato odrůda vznikla samovolným opylením odrůdy Chenin blanc pylem odrůdy Tramín červený. Jeho plochy poslední dobou ve světě prudce rostou, začíná se pěstovat i v zemích kde dosud ve větším rozsahu nebyl – např. v Německu.

      Je to odrůda nepříliš náročná na půdu, dobře se jí daří i na kamenitých a písčitých půdách, které však nejsou příliš suché. Dozrává středně pozdně, začátkem října. V ČR se vysazuje od počátku padesátých let. V českém regionu se prakticky nepěstuje, v moravském tvoří 3,5 % vinic s tendencí k poměrně rychlému zvyšování jeho podílu.

      Víno patří mezi nejjakostnější v severních vinohradnických oblastech. V dobrých ročnících je plné s typickými broskvově muškátovými aromatickými látkami. V horších ročnících jsou vína méně plná s převahou kyselin a jejich aróma je kopřivové. V plné, kořenité chuti je výraznější kyselinka, která zráním v láhvi přechází do harmonických tónů. Sauvignon se hlavně při dobrých ročnících často archivuje.

      Dobře chutná k pikantnějším i uzeným rybám, je vyhledáván k drůbeži, příp. i k dezertům.

Veltlínské červené rané (VČ)
(Frühroter Veltliner, Babotraube, Rote Malvasier, Korai Pirosveltelini)

      Původ není jednoznačný, ampelograficky je tato odrůda zcela odlišná od Veltlínského zeleného. Stejně jako Neuburské vzniklo nahodilým opylením Sylvánského zeleného pylem Veltlínského červeného. Je ranou odrůdou pocházející z Itálie, kde patří k velmi rozšířené skupině odrůd nazývaných Malvasia. Vína z těchto odrůd se k nám dovážela zřejmě ve středověku z Itálie a byla to pravděpodobně vína se zbytkem cukru. Jako památka po nich zůstalo rčení „sladké jako malvaz“. Veltlínské červené rané se k nám rozšířilo z Dolního Rakouska, kde jeho pěstování prosazoval někdejší ředitel Vinařské školy v Klostrneuburgu u Vídně Freiherr von Babo. Odrůdě se podle něho říkalo „Babovina“. Nyní dosahuje 2,2 % plochy vinic ČR.

      Víno má nižší kyseliny a menší buket při vysokém extraktu, používá se především do směsí. Velmi rychle zraje.

Muškát moravský (MM)

      Odrůda vznikla křížením odrůd Muškát Ottonel a Prachttraube, Ing. Křivánkem v Polešovicích. Do Státní odrůdové knihy byl zapsán pod názvem MOPR v roce 1987, v roce 1993 přejmenován na Muškát moravský. Tato odrůda se velmi rychle rozšířila ve vinohradech České republiky. Její podíl na celkové ploše vinic dosahuje v ČR 2,3 %. Muškát moravský se tak stal nejrozšířenější původní tuzemské novošlechtění.

      Odrůda je bujně rostoucí. List je středně velký, pětilaločný s ozubeným okrajem. Středně velký, křídlatý hrozen má kulaté, zelenožluté bobule. Je to raná odrůda, v chladnějších oblastech získává dostatečné množství kyselin. Je to odrůda, která dokáže dávat dobře pitelná vína s poněkud nižší kyselinkou a příjemným muškátovým buketem. Muškát moravský je odrůdou ranou, dávající voňavý první burčák.

      Víno l barvy světle žluté. Vůně je výrazná, muškátová, někdy po černém rybízu. Chuť je jemně aromatická s nižší kyselinkou. V dobrých ročnících dává příjemná přívlastková vína. Vzhledem k nižšímu obsahu kyselin nebývá většinou určena k delšímu ležení v archivu. Víno se používá do směsí známkových vín.

      Hodí se k rybímu masu, jemnějším paštikám, sýrům a mírně sladkým zákuskům.

Muškát Ottonel (MO)

      Pochází z Francie, je to vhodná odrůda pro teplejší oblasti. Je pravděpodobným křížencem mezi Chrupkou a Muškátem bílým. U nás se pěstuje již dlouho, ale praktický význam nemá. Odrůda je velmi náročná na polohu i na půdu, plodí nepravidelně a je poměrně špatně odolná vůči chorobám a škůdcům. To je důvodem, že u nás z výsadeb mizí a nahrazuje se odrůdou Muškát moravský. V ČR se pěstuje přibližně na 0,4 % plochy vinohradů, v poslední době se nesází.

      Odrůda je středního růstu. Tří až pětilaločný list je větší, nepravidelně ozubený, s hlubšími zářezy. Pyramidální, středně velký hrozen má kulaté, žlutozelné bobule. Je to raná odrůda, nejlepší vína dává v chladnějších oblastech, kde si uchovává dostatečné množství kyselin.

      Víno je vůně muškátové. Chuť je jemná, aromatická, víno, v dobrých ročnících dává plná vína. Je ceněno pro svou jemnou, lahodnou a svěží muškátovou vůni, s nižší kyselinkou. Používá se ke scelování. Je to víno pro každou příležitost, předně k sladším pokrmům. Vína se zbytkem cukru jsou velmi oblíbená. Pěstuje se také jako stolní hrozen.

Neburgské (Ng)

      Pochází z Rakouska, z oblasti Wachau. U nás se nejvíce rozšířilo na Moravě v druhé polovině 19. století. Poslední poznatky však nasvědčují tomu, že se jedná o odrůdu vzniklou nahodilým křížením Veltlínské červené x Sylvánské zelené. Na Moravě se začala tato odrůda pěstovat po roce 1915. Před pětašedesáti lety tvořilo 4 % výměry moravských vinohradů, nyní 2,7 %.

      Je bujného růstu, olistění bývá středně husté. Mrazuodolnost je nižší. Listy jsou tří až pětilaločné, hrozen je středně velký s nahloučenými zelenožlutými bobulemi. Při velmi bujném růstu je náchylné na sprchávání hroznů. Vyžaduje teplejší polohy. Dozrává středně pozdně, obvykle začátkem října. Vyžaduje teplejší polohy, na nichž rodí krásná vína, která nejsou ovlivněny horšími ročníky

      Víno je barvy světle zeleno – žluté. Vůně je jemná muškátová až kopřivově broskvová, při zrání v láhvi malinová. Chuť je harmonická, extraktivní, plná, s nižším obsahem kyselin, nenapodobitelně pikantní, s mírně nahořklou skořicovou chutí. V dobrých ročnících vyzrává do vysoké jakosti. Lahvové zralosti dosahuje obvykle poměrně brzy a výsledkem bývají lahodná, buclatá vína s výraznými druhotnými buketními látkami. Víno je v hodné k delšímu posezení. Hodí se také k výrobě přívlastkových vín.

      Výborně se snoubí např. s bílými sýry, zeleninou, ale i masem. Při vyšším obsahu zbytkového cukru je vhodné také k sladším pokrmům.

Sylvánské zelené (SZ)

      Pochází pravděpodobně z Rakouska, kde byla před příchodem odrůdy Müller – Thurgau nejrozšířenější odrůdou a její vína nejoblíbenější. U nás bylo do určité míry vytlačeno z výsadeb Neuburským. Vyžaduje teplé polohy, daří se jí i na těžkých půdách. Dozrává středně pozdně, zhruba koncem září až začátkem října. Je slabšího růstu, má husté olistění a dřevo vyzrává špatně. Mrazuodolnost je nízká. Hrozny bývají husté, mají střední až větší zelené bobule a jsou velmi chutné k jídlu.

      Vína jsou poměrně neutrální, po vyzrání na láhvi velmi harmonická, plná, výborná pro společenské události, neboť jejich pití neunavuje. V dobrých ročnících dává vína výtečná, s výborným potenciálem pro delší ležení v archivu. Jsou velmi dobře a dlouze pitelná, také díky krásné pikantní vůni a plné, extraktivní, mírně kořenité chuti. V mladších ročnících se projevuje vyšší kyselinka, která se zráním zjemňuje. Doporučuje se k pokrmům z králíka, drůbeži, ale třeba i k pokrmům se smetanovou omáčku.

Tramín červený (TČ)

      Je jednou z nejstarších a zároveň nejvýše hodnocených ušlechtilých evropských odrůd, předpokládá se, že byl pěstován již ve starém Římě pod názvem Vitis aminea.. Často se uvádí, že se šířil z jižních Tyrol, kde je obec jménem Tramín, v níž se pořádají mezinárodní přehlídky vín Tramínu.

      Tramín roste středně, má husté olistění. Mrazuodolnost je dobrá, sklizně většinou kolísavé. Asimilace sytě zelených listů je intenzivní a cukernatost malých, široce kónických hroznů je vysoká . Má vysoké nároky na půdu i polohu.

      Vína jsou plná, vysoce aromatická, extraktivní, charakteristicky kořenitá (ne náhodou je něm. název Gewürztraminer). Publikum většinou vyžaduje vína Tramínu se zbytkovým cukrem. Taková jsou přirozeně nejlepší z výběrových hroznů. Obvykle má nižší kyselinku a plnou květinovou vůni, zpravidla po růžích. Zráním v archivu se jeho hodnota výrazně zvyšuje.

      Bývá doporučován např. k játrům, výraznějším úpravám ryb a nejčastěji k plísňovým sýrům. Plná a sladká vína této odrůdy se pijí hlavně ke sladkým dezertům nebo jako aperitiv před obědem, či k předkrmům. Je to víno podávané v omezeném množství ke zvláštním příležitostem.

Veltlínské zelené (VZ)

      Je hlavní rakouskou odrůdou révy (Grüner Veltliner) a na Moravě je hojně rozšířenou odrůdou s pozdním zráním, asi v první polovině října.

      Bývá středního růstu i olistění, dřevo vyzrává dobře a mrazuodolnost je střední. Hrozny jsou velké, křídlaté s menšími zelenými nebo zelenožlutými bobulemi. Je jednou z mála odrůd, které se nevyskytují jinde ve světě, a tak nejsou zaměnitelně za vína z jiných, vinařsky proslulejších zemích. Vyžaduje slunečné, vzdušné, teplé polohy s hlubokou, výživnou půdou. Jde o odrůdu velmi citlivou na správné zatížení keřů úrodou. Jakostní vína jsou z výsadeb, kde na jednom keři zraje pouze menší množství hroznů. Nejlépe, když se na každém letorostu ponechává jeden hrozen. Tím se zvyšuje extraktivnost a plnost vína.

      Vína jsou poměrně neutrální, svěží, jemně nahořklá, plná, s pikantní kyselinkou a nádherně jemným buketem po muškátu, medu a lipovém květu. Na prvohorních půdách Znojemska mají kořenitě hořkomandlovou chuť, Na spraších mívají jemnou lipovou vůni.Poslední dobou se také přirovnávání k vůni „zaprášení cesty“. V dobrých ročnících dává tato odrůda krásná vína vhodná k několikaleté archivaci s cílem dosáhnout nádherných chuťových odstínů.

      „Veltlín“ se doporučuje např. k hovězímu masu, rybám, omáčkám a slaným předkrmům. Je oblíbený k dennímu stolování.

Děvín (De)

      Odrůda byla vyšlechtěna na KVÚVV Bratislava Ing. Pospíšilovou, CSc. a Ing. Korpasem CSc (Tramín červený x Veltlínské červenobílé). Její dosavadní plocha výsadeb v ČR je velmi malá. Zastoupení ve vinicích je 2,3 %

      Vysoce kvalitní aromatická odrůda, kyseliny 7 až 10 g/l. Odrůda je schopna vytvářet vysoký obsah cukru v hroznech.

      Víno má krásnou zlatožlutou barvu a intenzívní plnou vůni. Chuť je těžší kořenitá, s nižším obsahem kyselin

      Je vhodné k bílým masům upravovaných na ovoci nebo k sladkým dezertům

Irsay Oliver (IO)

      Odrůda pochází z Maďarska, vznikla křížením Bratislavského bílého a Čabaňské perly. Je bujného růstu. Zraje brzy (polovina srpna).

      Větší hrozen je rozvětvený, kónický. List je malý pětilaločný s hlubokými výřezy. Zlatožluté bobule mají silnou slupku. Je méně mrazuodolný. Zastoupení ve vinicích je malé, asi 0,6 %

      Víno má muškátovou vůni a plnou, kořenitou chuť s nižším obsahem kyselin. Používá se ke scelování. Pěstuje se také jako stolní hrozen.

Veritas (Ve)

      Odrůda byla vyšlechtěna ve šlechtitelské stanici Ampelos ve Vrbovci křížením odrůd Ryzlink červený a Bouvierův hrozen. Do Státní odrůdové knihy byla zapsána v roce 2001. Sklizňové zralosti dosahuje ve druhé polovině září, čili se jedná o odrůdu středně ranou. Kvůli nízké odolnosti proti napadení plísní šedou (Botrytis cinerea) vyžaduje pečlivé ošetření po dobu celého vegetačního období. Vyznačuje se vysokým průměrným výnosem a cukernatostí hroznů.

      Vína dosahují výborné jakosti - jsou harmonická, velmi příjemné chuti, s jemným ovocným aroma. Jedna z nových odrůd, která se zřejmě v budoucnu stane oblíbenou.

Od červené šlechty k plebsu (V.Ž.)

 Část „Od červené šlechty k plebsu“ je citací ze seriálu článků V.Železného pro portál „Lidovky.cz“, z roku 2005.

 Královské červené

      U vín červených vín (u modrých hroznů) to vezmeme pěkně svrchu. Začneme nejfajnovějšími, nejvěhlasnějšími a nejmódnějšími odrůdami a postupně půjdeme od šlechty dolu, k plebsu. Uvidíme, že i tam najdeme poklady. To, co pro bílá vína dnes celosvětově znamená Chardonnay, to je pro červená vína Cabernet sauvignon. Tvrdím ale, že Cabernet sauvignon k nám na Moravu zásadně nepatří! Cabernet sauvignon je vrtošivý, náročný a teplomilný aristokrat. V hodně horkých rocích, jako byl ten 2003, vytváří u našich vinařů falešný pocit, že už se podnebí definitivně otočilo, začalo globální oteplování a oni se pak při pohledu na krásně dozrálý Cabernet naparují, jako by byli v jižní Francii. A vzápětí přijde zasloužený trest, rok 2004, a kdepak u nás dozrál Cabernet? Nikde! Podléhat módě se nevyplácí. Cabernet sauvignon je špičková a také nejmódnější červená odrůda. Mimořádné množství taninu a hluboká červená barva se nedá při ochutnávce přehlédnout. Báječně se kamarádí s mladými dubovými sudy. Jeho aroma po bílém pepři znali už Římané, o jeho rozšíření v Bordeaux se velmi zasloužil kardinál Richelieu, velký znalec politiky, žen a vína. Předtím byl Cabernet sauvignon v této oblasti málo významnou odrůdou.

      Merlot je skromnější a pilnější příbuzný Cabernetu sauvignon, ostatně je mu geneticky docela blízko. Přesto, že slavná vína z Bordeaux jsou v povědomí spojována jen s Cabernetem, ve skutečnosti tu dominuje méně okázalý Merlot. Velká vína z Pomerolu i St-Émilionu jsou převážně Merlot. A jedno z nejnoblesnějších vín světa, slavný Pétrus, je stoprocentní a jednoodrůdový Merlot! Zatímco aristokratický Cabernet je dlouhověké, ale v mládí vlastně nepitelné víno, které vám skroutí pusu svíravým taninem, Merlot je sice podobný, ale sametovější, méně svíravý, plný a pitelnější už v prvních rocích nazrávání. Merlot voní občas hodně podobně jako naše Frankovka po švestkách, ale častěji tam cítím višně nebo třešně. Nevím proč se naše vinařské zákonodárství tak dlouho této skvělé odrůdě vyhýbalo. Zatímco Cabernet sauvignon byl do Státní odrůdové knihy zapsán v roce 1980, Merlot nepochopitelně až v roce 2001. Přesto, že se k nám mnohem více hodí. Dozrává totiž o jeden až dva týdny dříve než Cabernet (na naše podnebí i tak dost pozdě). Merlot v našich nejteplejších polohách jednou překvapí. Ale díky pozdnímu zapsání teprve teď dozrává první panenská úroda, tak uvidíme.

Vína „společenská“ i samotáři

      Pro úplnost uvedeme třetího šlechtice do hry v Bordeaux, a tím je Cabernet franc. Původní starobylá odrůda a blízký příbuzný obou předchozích. Ještě ranější v dozrávání než Merlot a ještě méně taninu. Voní často po koření, ozývá se tu často i vůně čerstvě ořezané tužky. A proč o ní píšu? Protože smíchejte ty tři dohromady a máte typické víno z Bordeaux. Směsku, ale naprosto klasickou. S šílenými cenami! Na levém břehu Girondy bude převažovat Cabernet, na pravém Merlot. Cabernet franc bude vždy jako kořenící doplněk.

      Tak a teď k dalším odrůdám. Jediný, kdo se může věhlasem měřit s tou předchozí trojicí je Pinot noir, neboli po našem Modrý burgund, anebo také nesmyslně pojmenováno Rulandské modré. Nádherná odrůda. Pokud jste v Bordeaux a pijete červené víno, pak se málokdy spletete, když prohlásíte, že pijete směsku. Jste-li naopak v Burgundsku a pijete červené, nemáte téměř šanci se splést, pokud prohlásíte, že pijete Pinot noir. Jako čisté odrůdové víno, i když jak už víme, ve Francii tohle nikdo na etiketu nepíše. Pinot noir je víno samotář, individualista. Téměř neznáme směsku, která by obsahovala Pinot noir. Odrůda je náročná pro vinohradníka, ale i pro vinaře a technologa. Potřebuje velmi jemnou práci. Kapriciózní víno, ale odměna je pak úžasná. Řekl bych, že zatímco vína z Bordeaux, Cabernety, apelují na rozum, Pinot noir je záležitost srdce a citu. Víno je ovocnější, má méně taninu než cabernety, má i méně „bordó“ barvu, je okrovější. Podle barvy pinot poznáte okamžitě. Voní po ostružinách, později po sušeném ovoci, fíku i mandlích. Po několika letech se ozve vůně fialek. Je to jedna z těch nejstarších a nejpůvodnějších odrůd, které člověka v jeho pozemském údělu těší. Víme o ní přes dva tisíce let, doložena je v Burgundsku bezpečně ve 4. století, dominantní odrůda ve francouzských a německých klášterech 14. století. A právě z francouzských klášterů ji tehdy získal pro naše vinice, kdo jiný, Karel IV. Vyznal se. Pinot noir tehdy zabíral 90 % všech ploch vinic u nás! Dodnes na Mikulovsku skvěle dozrává a bez větších problémů to dotáhne až na výběr z hroznů. Nějak jsme na tento poklad pozapomněli.

Beaujolais nouveau se prosadí i na Měsíci

      Ve Francii ještě zůstaneme a pro úplnost zmíníme odrůdy, které u nás neznáme, ale pro světové vinařství znamenají mnoho. Nejprve Syrah. Jako Burgundsku dominuje v modrých odrůdách Pinot, Syrah je zas nejznámější a nejkvalitnější modrou odrůdou v oblasti severní, ale dnes už i jižní Rhony. Spousta taninu, krásná plná barva, mohutná chuť a podivná vůně kůže a černého pepře. Na rozdíl od Pinotu má vinařských oblastí více. Chcete-li dobrá vína za poloviční cenu, volte vždy LanguedocRoussillon. Je to pomalu ale jistě stoupající hvězda francouzského vinařství. Protože je na jihu a jihozápadě Francie, jedná se samozřejmě o červené. Do Provance si zajeďte, abyste viděli krásný kraj, ale pijte tam vína z jiných oblastí Francie. Jura a Savojsko jsou menší oblasti na východě Francie, občas, ale zřídka, překvapí zajímavým bílým vínem. Co tu stojí za ochutnání, je velmi suché a dolihované žluté víno Vin jaune.

Francouzský paradox

      Kromě krásných vín nám Francie darovala ještě něco, „francouzský paradox“. Statistikové a lékaři a s překvapením zjistili, že v těch oblastech Francie, kde se pije zcela pravidelně víno, je výskyt infarktu dramaticky nižší než jinde. Rozsáhlé studie, zejména amerických lékařů, potvrdily, že víno obsahuje látky rozpouštějící škodlivé usazeniny v cévách kolem srdce. Skvělá prevence srdečních chorob. Navíc prevence příjemná! Toto zjištění se stalo báječným kladivem na všechny zapšklé mravokárce, regulátory a maniaky prohibice. I „francouzský paradox“ se ovšem vzápětí stal předmětem marketingu. A tak ve vinařských oblastech, kde vyrábějí většinou červená vína, si pospíšili s tvrzením, že těch příznivých látek je v červeném víně vždy podstatně více. Nesmysl. Není žádný rozdíl mezi bílým a červeným! Chcete-li víno pít opravdu jen jako prevenci, pak se v současné době lékaři shodli na tom, že pro muže je denní dávka tohoto „léku“ 4 deci, dámy vystačí se 2 až 3 deci. Ale individuálním pokusům se meze nekladou

Zbytek Evropy

      Tak Francii máme za sebou, zbývá střední Evropa. Tady musíme začít Frankovkou. Původem je zřejmě z Rakouska. Nádherná a tělnatá středoevropská odrůda se slušným taninem a vůni po povidlech. Velmi pěkná je v rakouském Burgerlandu, u nás skvělá z velkopavlovické podoblasti. Vyžaduje teplejší polohy. Mimo střední Evropu je Frankovka hodně podceňovaná, kladená někam na roveň lepšímu Beaujolais. Ale budeme-li o ni pečovat, bude to velké víno.

      Další víno, které u nás najdete, je původně francouzská odrůda, kterou ve Francii už vlastně neznají. Dokonale se jí zbavili a upřímně řečeno, dobře udělali. Jako sirotka jsme se této odrůdy ujali a dnes jí máme vůbec nejvíce na světě! A trochu si s ní nevíme rady. Svatovavřinecké (po francouzsku Saint Laurent), odrůda vrtošivá a choulostivá. Vína, podle mne, nic moc. Co bychom ale měli Svatovavřineckému přičíst k dobru, je jeho genetický podíl na vytvoření odrůdy, která je spojením obou předchozích. Vavřinec s Frankovkou dohromady vytvořily odrůdu, které říkáme Zweigeltrebe. Moc pěkné víno. Jen na okraj poznamenám, že André je náš šlechtitelský pokus z šedesátých let o totéž, jen v opačném gardu: Frankovka s Vavřincem. Nedosahuje ale u nás ani čtvrtiny úspěchu „Zweiglu“.

      Na závěr jsem si schoval podceňovanou, opovrhovanou odrůdu, kterou mám moc rád. Téměř po celý můj život patřila k nejnižší třídě vín. Byla v roce 1772 dovezena z Portugalska do Rakouska a od té doby jí ve střední Evropě říkají Portugal (Modrý portugal). Vděčná, skromná, nenáročná, plodná a radostná odrůda. Věřím tomu, že by se z ní mohlo jednou stát naše „Beaujolais“! Třeba jako tak zvané „martinské víno“, tedy takové, které stihne vinař vyrobit a nalahvovat do svatého Martina. Teď už to chce jen nějakého marketingového génia, který by příchod tohoto vína proměnil na událost. Na zdraví a dobrou chuť